Hombre - Poslední čipset firmy Commodore
Firma Commodore v roce 1993 zrušila vývoj AAA čipsetu a začala pracovat na zcela novém čipsetu nazvaném Hombre. Ten byl vyvíjen 18 měsíců ve spolupráci s firmou Hewlett Packard. Pod vedením Dave Haynieho a jeho inženýrského týmu se jednalo o poslední velký vývojový projekt firmy Commodore a práce na něm pokračovaly (i když velmi pomalu) dokonce i po bankrotu samotné mateřské firmy.
Volba čipsetu Hombre byla velmi matoucí, jelikož kolidovala s dosavadními informacemi, že Amiga směřuje k PowerPC. Než aby firma Commodore začala ze zcela novým procesorem, zvolila vytvoření čipové sady Hombre používající PA-RISC jádro. Ve stejnou dobu firma Apple v tichosti vyvíjela řadu svých počítačů PowerMAC používajících procesor PPC601.
Jak však vysvětlil Dave Haynie v rozhovoru na Usenetu, PA-RISC procesor byl pro čipset Hombre vybrán kvůli přesným potřebám tohoto projektu. PA-RISC procesor splňoval veškeré požadavky, které první PowerPC procesory splnit nemohly. Přinášel rychlost společně s jádrem, které přesně odpovídalo potřebám operačního systému. Samotné jádro bylo dostatečně malé, aby mohlo být umístěno v jednom čipu společně s ostatními funkčními bloky (blitter, copper, atd..). V budoucnu bylo také možné rozšířit jeho instrukční sadu. I když tento procesor neobsahoval emulační módy 680x0 procesorů, architektura jeho instrukcí byla velmi podobná, což by velmi usnadnilo portaci AmigaOS.
Čipset Hombre byl založen na dvou čipech:
Čipset Hombre navíc umožňoval v budoucnosti aktualizaci pomocí externího procesoru PA-50. Jednotlivé čipy a některé další obvody měly být umístěny na samostatné PCI kartě. Tato informace je trochu matoucí, jelikož se podle informací Dave Haynieho, měl čipset Hombre podobat herní konzoli Amiga CD32. Důvodem pro toto rozhodnutí byla nepřítomnost jakékoliv emulace – jako u zbytku konzolového trhu nebyla kompatibilita problémem, jelikož každých pár let byl software již nepotřebný.
Operační systém
Jedním z kontroverzních rozhodnutí firmy Commodore bylo nepoužívat u tohoto čipsetu operační systém AmigaOS. Dave Haynie uvedl, že jediný software který pro tento čipset existoval, byly různé rutiny a speciální 3D balík, který měl být později licencován.
Návrháři tohoto čipsetu navrhovali portaci operačního systému AmigaOS, ale vedení firmy o této možnosti něchtělo ani slyšet. Toto rozhodnutí mohlo být ovlivněno také tím, že v té době již firma Commodore měla velké finanční problémy a proto chtěla čipset dokončit co nejdříve, aby se udržela naživu. Otázkou zůstává, jestli by se v takovém případě stále ještě jednalo o Amigu. Nynější definice Amigy obsahuje operační systém a kompatibilní návrh čipsetu. Ale jak jsme již zmínili, čipset Hombre byl tlustou čarou za historií bez jakékoliv podpory existujících módů.
Nedokončená záležitost
Zatímco návrh obou čipů nebyl zcela dokončen, zobrazovací čip byl vývojově nejdále. A to i navzdory tomu, že byl z obou čipů tím složitějším a jeho vývoji se věnoval pouze jeden člověk - Tim MacDonald, který stál také za návrhem čipu Monica u AAA čipsetu. Dave Haynie poskytl informace o tom, kolik práce bylo na tomto čipsetu za dva roky provedeno:
Ve chvíli, kdy byl celý projekt zrušen, jsme již měli připravenu většinu čipů v druhé revizi. Dokončena byla také velká část čipu Andrea. Měli jsme k dispozici zobrazení ve vysokém rozlišení, copper a blitter, dvacetičtyřbitové módy, atd... Na druhou stranu, fungovalo pouze pět z šestnácti bitplane pointers, barevná vyhledávací tabulka čipu Monica byla úplně špatná a chyba v čipu Andrea bránila v testování jakýchkoli registrů v ostatních čipech. Bylo zapotřebí ještě hodně práce.
V průběhu prvního čtvrtletí roku 1998 se na Usenetu objevily návrhy, aby byl čipset Hombre mírně aktualizován k nahrazení AGA čipsetu, což mělo poskytnout krátkodobé řešení při vývoji nového hardwaru. To by však bylo pro firmu Amiga, Inc. velkým problémem, dokonce i kdyby zaměstnala původní návrhářský a inženýrský tým. Za prvé, HP RISC procesor by musel být znovu licencován. Za druhé, procesor Mary nebyl dokonce ani testován. Veškeré zobrazení, které se snažil generovat, bylo zobrazováno ve špatných barvách. Jediná část čipsetu, která i dnes vypadá moderně, čip Mary, byl zcela nestabilní. Navzdory ekonomické stránce takového rozhodnutí, mnoho lidí stále věřilo, že je to životaschopná alternativa pro tehdejší hardware.
