TaskBar 5.3 - velké zklamání
Windows 95 jsou na PC stále vděčné téma. Můžeme si o nich sice myslet ledacos (Mac a Amiga měly většinu jejich "novinek" již před deseti lety), ale najde se v nich také pár dobrých nápadů.
Jedním z nich je právě TaskBar (v příšerné české lokalizaci označovaný jako Hlavní panel). Je to pruh na spodním okraji obrazovky (může být i jinde), který zobrazuje právě spuštěné aplikace a také okna adresářů v podobě tlačítek. Když na tlačítko klepnete myší, příslušné okno se přemístí do popředí. Dále obsahuje TaskBar tlačítko Start, z něhož můžete spouštět programy. (Mimochodem, právě kolem tohoto tlačítka rozpoutal Microsoft v USA téměř hysterickou kampaň. Zajímalo by mě, zda je mentální úroveň průměrného amerického uživatele PC opravdu na tak nízké úrovni). Proti Windows 3.11 je TaskBar opravdu přínosem, zvláště pro přepínání mezi programy.
Proto když se objevila utilita TaskBar pro Amigu, byl jsem na ni velice zvědavý. Z Internetu jsem získal poslední verzi 5.3 a okamžitě se na ni podíval. Bohužel, musím vás zklamat, TaskBar nedosahuje ani kvalit svého předobrazu z Windows 95.
Ale popořadě. Instalace programu není složitá, tvoří jej vlastně jen jeden 38 KB velký soubor. Kromě toho musíte do do adresáře ENVARC: umístit konfigurační soubor "Taskbar4.prefs". Když to neuděláte, program se sice spustí, bude však zlobit.
Po spuštění (ikonou) se na spodním okraji obrazovky objeví pruh tlačítek. První se samozřejmě jmenuje "Start", poslední tlačítko pak vždy bude mít titul "Other". Tituly ostatních tlačítek se budou měnit, protože představují jednotlivá otevřená okna. Ostatně obrázek poví víc.
Amiga samozřejmě může mít otevřenou spoustu oken najednou a na pruh TaskBaru se prostě všechna nevejdou. Právě proto je na pruhu tlačítko "Other". Když na něj klepnete, z pruhu se otevře okno, rozdělené na dva seznamy. Levý seznam obsahuje všechny otevřené obrazovky, pravý seznam pak všechna okna (přesněji řečeno jejich tituly). Když klepnete na titul, do popředí se přesune příslušná obrazovka či okno.
Podobně funguje také tlačítko "Start". I ono otevře okno rozdělené na dva seznamy. V seznamu nalevo jsou nejprve skupiny aplikací a poté některé další standardní příkazy. (Skupiny aplikací vytvoříte při konfigurování programu). Příkaz "Screens" zobrazí seznam obrazovek, příkaz "Windows" seznam oken. Příkaz "Be Small" zmenší TaskBar jen na tlačítko "Start", příkazem "Be Big" opět zobrazíte celý pruh. A konečně příkaz "Shutdown" TaskBar ukončí. Vpravo vedle seznamu příkazů je další seznam, jehož obsah se mění. Když použijete některou skupinu aplikací, zobrazí se příslušné aplikace, pro příkazy "Screens" a "Windows" se zobrazí seznam obrazovek nebo oken. Když klepnete na zobrazenou aplikaci, spustí se.
Kromě toho umí TaskBar ještě dále manipulovat s okny představovanými tlačítkem. Podle toho, zda na tlačítko klepnete levým či pravým tlačítkem myši a podržíte-li klávesu Shift, můžete okno přemístit do popředí, minimalizovat, maximalizovat nebo změnit tak, aby se nepřekrývalo s ostatními okny.
Zní to hezky, takže se asi divíte, proč ty řeči o zklamání. Problém je v tom, že konfigurování programu je strašně nepohodlné a nepružné a navíc ne všechny funkce pracují tak, jak by měly.
Především aplikace volané tlačítkem "Start" musíte nastavit úpravou konfiguračního souboru. To je normální ASCII soubor, který lze změnit v každém textovém editoru, ovšem takovéto způsoby připomínají spíše doby počátků OS 2.x. Stačí se podívat na ToolManager, jak ten zajišťuje své konfigurování. Přinejmenším bych čekal možnost výběru programu v souborovém requesteru. Dalším omezením je, že TaskBar umí simulovat pouze spouštění z CLI. Pokud chcete simulovat spouštění z Workbenche, musíte použít další utilitu WBRun. To je sice freeware, ale ToolManager a jiné podobné utility se bez toho obejdou. Pro spravedlnost je však třeba říci, že formát konfiguračního souboru je dobře čitelný a umožňuje snadné další rozšiřování. Některé další parametry lze nastavit jako ToolTypes ikony, což také není nejpohodlnější způsob.
Moc se mně nelíbí ani práce s tlačítky oken. Proč si má uživatel pamatovat různé roztodivné kombinace tlačítek, které navíc často kolidují s jinými utilitami? Ve Windows 95 je to vyřešeno lépe, když stisknete nad tlačítkem aplikace pravé tlačítko myši, otevře se lokální menu s příslušnými funkcemi. Něco podobného by jistě šlo i na Amize. Také nelze měnit umístění pruhu a chybí další vlastnosti, které má "originál".
Navíc je TaskBar poměrně pomalý (A3000 je přitom pořád dost rychlý stroj) a tlačítka oken občas ztrácejí své tituly. Možná je na vině má grafická karta Picasso-II, té se však rozhodně nemíním vzdát, nemluvě o tom, že s jinými programy pracuje naprosto spolehlivě.
Dokumentace programu je ve formátu AmigaGuide a ačkoli není nijak obsáhlá, najdete v ní vše potřebné.
Autorem programu je Angličan Robert Ennals. Sice jsem jeho dílo příliš nepochválil, ovšem na druhé straně se jedná o freeware. Mimoto na svém díle neustále pracuje. Nenechte se zmýlit vysokým číslem verze, autor přiznává, že jakmile provede jen drobnou změnu, ihned ji zveřejní.
Máte-li přístup k Internetu, můžete mu svůj názor sdělit osobně, možná jej vyslyší. Na Webu má TaskBar svou stránku na adrese
http:///members.aol.com/ennals/taskbar.html
Časem možná bude TaskBar zajímavá a užitečná utilita, avšak zatím dávám přednost osvědčeným utilitám jako jsou ToolManager (pro spouštění programů) a Yass (utilita pro vyhledávání oken).
Program: TaskBar
Popis: Utilita napodobující TaskBar Windows 95, usnadňující spouštění programů a vyhledávání oken
Verze: 5.3
Autor: Robert Ennals
Typ: freeware
Zdroj: Aminet, WWW
Vlastimil Král
