Tiskneme s AmigaOS 3.2.3

Samotný tiskový systém u klasické Amigy (a konkrétně v nejnovější verzi AmigaOS 3.2.3) vychází z řešení navrženého už před desítkami let. Amiga byla vybavena standardním paralelním (Centronics) portem a systém Workbench, který obsahuje vlastní subsystém tisku. Ten umožňuje používat různé ovladače tiskáren, které překládají grafiku a text do jazyka podporovaného konkrétní tiskárnou. Tato architektura je dnes již zastaralá, zejména kvůli rozmachu USB tiskáren a GDI zařízení, které Amiga přímo nepodporuje.

V éře systému Workbench 1.x (polovina 80. let) používali Amigisté převážně tehdejší jehličkové tiskárny. K oblíbeným modelům patřily například Epson FX-80 nebo Star LC-10, což byly 9-jehličkové tiskárny schopné tisku v zásadě jen v nižším rozlišení a často pouze černobíle (Star LC-10 však nabízela i variantu s barevnou páskou). Tyto tiskárny se k Amize připojovaly přes standardní paralelní port (Centronics) a fungovaly na principu emulace tehdy rozšířených tiskových standardů (Star LC-10 uměla přepínat režim buď na Epson LX-800 nebo IBM Proprinter II podle polohy přepínače).

Dobová 9-jehličková tiskárna Star LC-10.

V počátcích systému ještě neexistoval pokročilý tiskový subsystém - chyběly grafické ovladače tiskáren i univerzální device ovladače pro tisk, jaké známe z pozdějších verzí. Tisk se proto řešil velmi přímočaře: data se posílala rovnou na paralelní port (zařízení PAR:) nebo případně sériový port (SER:) bez jakýchkoli úprav ze strany systému. Uživatelé často tiskli prostý text pomocí jednoduchých AmigaDOS příkazů či skriptů - například zkopírováním textového souboru příkazem COPY na zařízení PAR:. Tímto způsobem se obsah souboru vytiskl jako prostý nezaformátovaný text využívající výchozí font a nastavení tiskárny (typicky ~80 znaků na řádek). Grafické výstupy nebo pokročilé formátování tímto postupem možné nebyly - tisk byl omezen na jednoduchý text bez obrázků a bez různých stylů písma.

Již během éry Workbench 1.x se však začala objevovat základní podpora tiskáren formou systémových printer driverů. Na dodatečné disketě Extras pro Workbench 1.3 byla k dispozici sada ovladačů pro běžné typy tiskáren, pojmenovaných podle podporovaných standardů či modelů. Například ovladač EpsonX odpovídal standardu tiskáren Epson s „X“ v názvu (tedy rodina Epson FX/LX, jako model FX-80). Pokud pro danou tiskárnu neexistoval konkrétní driver, bylo možné zvolit univerzální ovladač Generic, který však umožňoval jen výstup čistého textu bez grafiky či speciálního stylování (nepodporoval například ani italiku či tučné písmo). Mnohé rané programy (textové procesory, DTP apod.) si navíc kvůli lepšímu výstupu implementovaly vlastní ovladače tiskáren. Tyto vestavěné drivery v software často podporovaly konkrétní modely nebo využívaly emulační režimy tiskáren, aby dosáhly kvalitnějšího tisku než s obecným systémovým řešením. Celkově vzato byl tisk na Amize v nejranějších dobách spíše „řemeslnou“ záležitostí - uživatelé a vývojáři si museli poradit pomocí dostupných prostředků, dokud do systému nepřibyly plnohodnotné tiskové ovladače a grafický tiskový subsystém.

Přesto lze i v dnešní době na klasické Amize tisknout - ideálně s využitím tiskáren podporujících starší standardy (např. emulaci Epson nebo HP) nebo tiskáren s PostScriptovým rozhraním. Moderní kancelářské laserové tiskárny vyšší třídy často stále umí jazyky jako PCL nebo PostScript a dokonce mívají paralelní či síťové rozhraní pro zpětnou kompatibilitu. V tomto článku se zaměřím na tiskový systém v AmigaOS 3.2.3, zejména na počítači Amiga 1200 a na možnosti, jak tisk na klasické Amize řešit dnes.