Česká dílna

České prostředí pro Amigu je stále dost diskutované téma, i náš časopis se jím již zabýval. Zatím ovšem všichni mlčky předpokládali, že budete nabízené prostředí používat tak, jak je. Na jiných platformách je to nakonec běžné. Ovšem velice snadno se může stát, že si nějaké české prostředí pořídíte a zjistíte, že se vám určitá věc nelíbí. Například některý český termín a nebo, to spíše, nejste spokojeni s klávesnicí. Také se může stát, že dodávané české fonty neobsahují nějaký speciální znak, který právě potřebujete. Co teď? Když se spojíte s autorem či autory prostředí, možná vás vyslyší, ale nemusí to být hned a na některé požadavky nejspíš ani nebudou reagovat.

Vy však máte Amigu, takže si můžete poradit sami! S pomocí různých PD utilit si můžete i české prostředí upravit k obrazu svému.

Nejprve se však musíme podívat na jednotlivé prvky prostředí. Základem prostředí jsou vždy česká písma, tedy české fonty. Důležité je především jejich kódování, což je jedna z mála věcí, které byste nikdy neměli měnit. S nimi úzce souvisí klávesnice, samozřejmě potřebujete českou mapu klávesnice.

Pak je tu vlastní lokalizace. Tu tvoří jednak jazykový soubor (soubor "language"), který byste neměli měnit a katalogy pro systém a další aplikace. Do lokalizace také lze zahrnout přeložené soubory nápověd ve formátu AmigaGuide.

Velice důležitou součástí českého prostředí jsou ovladače tiskáren. A samozřejmě nelze zapomínat ani na možnosti exportu a importu českých textů.

Jak vidíte, je toho dost. A téměř vše si můžete, alespoň částečně, sami upravit.

Fonty

Samozřejmě by bylo velmi nerozumné měnit základní kódovou stránku. Zatím pro Amigu neexistuje opravdu jednotné kódování češtiny a přidávat své vlastní nápady by věci určitě nepomohlo. Může se ovšem stát, že se vám nějaké písmeno nelíbí nebo že font neobsahuje určitý speciální znak.

To se dá napravit. Nejprve je však třeba rozlišit, o jaký typ písma jde. Pokud je to klasický bitově mapovaný font, máte několik možností. Jestliže se vám ještě někde povaluje OS 1.3, můžete z něj vzít program "FED", což je jednoduchý editor bitmapových fontů. Funguje i pod OS 3.1, je to však starý program a jeho ovládání (zvláště výběr fontu) je dost příšerné. Naštěstí existují přijatelnější PD alternativy. Na Aminetu jich najdete několik, avšak nejlepší z nich je program TypeFace. Poslední verze má číslo 1.1 a autor, David Kinder, program šíří zdarma. TypeFace využívá knihovnu "bgui.library", kterou tedy musíte nainstalovat, ale jinak je celkem malý (70 KB). Vyžaduje samozřejmě OS 2.x/3.x. Jeho uživatelské rozhraní je zcela standardní a celkem příjemné, pracuje s více okny (viz obrázek). Úprava stávajících znaků je v tomto programu velmi snadná.

Bitmapové fonty se ovšem dnes hodí jen pro obrazovku, pro pořádný tiskový výstup jsou nutné vektorové fonty (ostatně některé textové procesory, například Final Writer, podporují pouze vektorové fonty). Tady je to s úpravami horší, protože žádný PD editor vektorových fontů neznám. Nezbývá než sáhnout po komerčním softwaru. Prvním pokusem, celkem zdařilým, byl FontDesigner firmy bse, ale ten je již zapomenut. Dnes musíte sáhnout po programu TypeSmith 2.5 firmy Soft-Logik, známé hlavně DTP programem PageStream. TypeSmith je logický doplněk jejích DTP aktivit. Má propracovanou nápovědu (ve formátu AmigaGuide), podporuje ARexx a nabízí běžné uživatelské rozhraní DTP aplikací. Kromě standardních fontů CompuGraphics podporuje také postscriptové fonty ATM1 a dokonce i fonty TrueType, které jsou standardem Windows. Jednotlivé formáty vektorových fontů umí samozřejmě vzájemně převádět. A přirozeně nabízí řadu nástrojů pro úpravy jednotlivých vektorových znaků. Program umí hodně, ovšem pokud jej chcete využít naplno, měli byste mít určité typografické znalosti - vektorové fonty jsou poněkud náročnější téma než bitově mapovaná písma.

Za kvalitní program si nechává Soft-Logik pořádně zaplatit - 285 DEM není málo. Pokud však máte mechaniku CD-ROM, můžete jej pořídit levněji. CD-ROM Aminet 10 totiž obsahuje TypeSmith 2.5 LE. Ten nepodporuje ARexx a elektronickou nápovědu a některé funkce jsou zjednodušené, ovšem dostanete ho za cenu CD disku (legálně může program používat pouze vlastník CD disku, TypeSmith 2.5 LE není na rozdíl od softwaru z Aminetu volně šiřitelný). A za 50 USD máte možnost přejít na plnou verzi.

Klávesnice

Znaky fontů obvykle zapisujete klávesnicí. Amiga umožňuje na fyzické klávesy mapovat různé logické znaky (a dokonce řetězce znaků), řadič klávesnice je malý mikropočítač výkonem téměř srovnatelný s C64. Převod stisků fyzických kláves na logické znaky zajišťují mapy klávesnice, soubory uložené v adresáři "DEVS:Keymaps". Mezi PD softwarem opět naleznete několik editorů map klávesnice. Jedním z prvních byl SetKeyMap, ale to je dnes již odbytá záležitost. Za zmínku stojí hlavně dva programy: KeyMapEd (autor Tim Forest) a EditKeys (David Kinder). První program se již dlouho nevyvíjí (poslední verze 1.1i je z roku 1990), zatímco vývoj EditKeys stále pokračuje (poslední verze z roku 1995 má číslo 1.63). Oba programy fungují tak, že nahrají již existující mapu klávesnice, kterou pak také jako klávesnici zobrazí. Když klepnete na určitou zobrazenou klávesu, můžete do příslušných string gadgetů zapsat nový znak klávesy. Samozřejmě můžete také zapínat a vypínat klávesy přemykačů (klávesy Alt, CapsLock, C trl a Shift) a tak vytvářet různé kombinace.

Pro českou klávesnici mají velký význam tzv. mrtvé klávesy. Mrtvá klávesa sama nic nenapíše, avšak když ji stisknete, může ovlivnit vstup z dalších kláves. Háček a čárka na české klávesnici se obvykle realizuje právě jako mrtvá klávesa. Když například chcete zapsat velké Č, nejprve stisknete mrtvou klávesu pro háček a pak použijete klávesy pro velké C.

Na klávesy však nemusíte zadávat pouze jednotlivé znaky, mohou to být také řetězce až 32 znaků dlouhé. Platí pro ně jistá omezení, ale ta vám obvykle vadit nebudou.

Oba dva programy jsou volně šiřitelné. KeyMapEd má možná v něčem lépe řešené uživatelské rozhraní, avšak je to již starý program, zatímco EditKeys drží krok s vývojem. Kromě toho nabízí jednu velmi užitečnou funkci - právě vytvářenou mapu klávesnice můžete přímo v programu otestovat. Položka "Test" menu "Project" otevře další okno, do něhož můžete psát. Okno samozřejmě používá mapu klávesnice, která je právě nahraná. Toto průběžné testování vám často může ušetřit dost práce.

Katalogy

Když již můžeme psát hezky česky, mohli bychom také mít české i své programy. Počešťování (nebo novočesky lokalizace) programů je pro některé firmy docela dobrým zdrojem příjmů. Na Amize to však máme snazší díky katalogům. Kdybych měl alespoň mikroskopické hudební nadání, složil bych na tuto vlastnost systému oslavnou ódu. Myšlenka je to prostá, leč geniální. Všechny texty ovládacích prvků programu, chybových hlášení, atd. se soustředí do speciálního vnějšího souboru, katalogu. Když vytvoříte katalog pro jiný jazyk a nastavíte příslušné hodnoty v konfiguračním editoru Locale, program začne pracovat v novém jazyku. To znamená, že jste program lokalizovali, aniž byste do něj přímo zasáhli.

Funguje to samozřejmě až od OS 2.1, ale to dnes již není žádná překážka. Problém je pouze v tom, že ne všechny programy katalogy podporují. Katalogy samozřejmě využívá systém a také většina nových PD programů. U komerčních programů je to velmi různé, i v balíku Magic podporuje katalogy jen část programů.

Katalogy mají speciální formát, takže pro jejich úpravy je potřebný speciální editor. Sám Commodore nabízel vývojářům program CatComp, který tvorbu katalogů usnadňoval, avšak jeho ovládání bylo orientované na CLI. Brzy se objevily pohodlnější editory a nejlepším z nich je nejspíš CatEdit, který napsal Rafael D'Halleweyn. Poslední mně známá verze programu je 1.2 (najdete ji na Aminetu). CatEdit je schopen nahrát soubor katalogu a zobrazí ho jako sled normálních textových řetězců. Ty pak můžete běžným způsobem upravovat a až budete hotovi, katalog opět uložíte. To však není zdaleka všechno, co CatEdit umí. Především si v paměti neustále udržuje i původní podobu jednotlivých řetězců, takže se můžete snadno vrátit k původnímu tvaru. Kromě katalogů může také pracovat s popisy a překlady katalogů (soubory s příponami ".cd" a ".ct"). Ty se hodí pro kompletní překlady katalogů. Jsou to totiž normální textové soubory, které můžete upravovat v libovolném textovém editoru. Když pak přeložený soubor opět načtete do CatEditu, můžete z něj vytvořit nový katalog. (Soubory ".ct" obsahují pouze jazykové informace, k vytvoření katalogu vždy potřebujete také popisný soubor ".cd" obsahující údaje o délkách textových řetězců).

Jako nádavek nabízí CatEdit funkci "Snoop Catalog". Většina programů podporujících katalogy má přímo v sobě zabudovány implicitní jazykové informace, obvykle anglické. Když není k dispozici žádný katalog, použijí se tyto implicitní informace. CatEdit je dokáže z takových programů "vyčenichat" a vytvoří z nich katalog. Nefunguje to sice zcela stoprocentně, avšak z většiny programů nakonec katalog vyzískáte.

Díky CatEditu tedy můžete měnit termíny, které se vám nelíbí a samozřejmě si můžete (pokud máte chuť) sami lokalizovat programy. Těžko si přát víc, zvlášť když je CatEdit úplně zadarmo.

Nápověda

Nápověda ve formátu AmigaGuide je stále běžnější, jako obvykle především v PD oblasti, avšak najdete ji také u některých programů balíku Magic. Vzhledem k rozsahu těchto souborů ji obvykle nepřekládají ani autoři českých prostředí. Samozřejmě existují programy usnadňující tvorbu souborů AmigaGuide, vy však asi spíše budete chtít upravovat již existující soubory. To jde samozřejmě i obyčejným textovým editorem, avšak práce přímo s příkazy AmigaGuide není právě pohodlná. Proto není divu, že se objevila řada PD programů usnadňujících tvorbu a úpravy souborů AmigaGuide. Na Aminetu najdete například programy schopné vytvořit pro soubor AmigaGuide index nebo obsah, ale skutečně výkonným nástrojem je program Heddley 1.1.

Je to shareware, jeho anglický autor Ed Dumbil za něj chce 15 USD. Heddley je velice obsáhlý program, který může sloužit jak k tvorbě nových souborů AmigaGuide, tak k úpravám stávajících souborů. Podporuje většinu vlastností AmigaGuide, včetně takových věcí jako jsou hypertextová tlačítka volající programy ARexxu či AmigaDOSu. Má samozřejmě některé drobné chybičky, ale pro práci se soubory AmigaGuide je to zatím to nejlepší, co se nabízí.

Tiskárny

Nápovědu můžete klidně ignorovat, ovšem tisknout potřebuje každý. České ovladače tiskáren patří k nejdůležitějším součástem českého prostředí. Bohužel, zatímco každá tiskárna nabízí ovladač pro Windows, sehnat ovladač pro Amigu bývá někdy těžké. Pokud máte tiskárnu kompatibilní s nějakým rozšířeným standardem, nejspíš seženete ovladač, který bude tisknout. Pro jehličkové tiskárny to je obvykle nějaký ovladač Epson, pro inkoustové tiskárny ovladač typu DeskJet nebo BubbleJet a pro laserové tiskárny je potřebný ovladač typu LaserJet. Potíž je v tom, že tyto ovladače zdaleka nevyužívají skutečných možností tiskárny. To platí zvláště pro nové modely barevných inkoustových tiskáren.

Pokud je pro vás grafický tisk důležitý, budete muset koupit další software. Dnes se pro Amigu nabízí dva programy významně zlepšující tisk: Studio 2.0 firmy Arxon a TurboPrint 4.1 firmy IrseeSoft. Oba programy stojí více než 100 DEM, nabízejí ovšem ovladače pro většinu běžných tiskáren včetně nových modelů a samozřejmě ovladače se průběžně aktualizují a doplňují. Tyto ovladače jsou mnohem výkonnější než standardní systémové ovladače, které staví na již dost zastaralé technologii. Kromě toho tyto programy nabízejí další nástroje pro zlepšení tisku. Studio obsahuje software pro kalibraci barev mezi monitorem a tiskárnou a TurboPrint nabízí speciální aplikaci pro grafický tisk. Zlepšení grafického výstupu je opravdu výrazné.

Tyto programy samozřejmě nejsou upraveny pro české prostředí, takže pokud budete potřebovat textový tiskový výstup (využívající vnitřní znakovou sadu tiskárny), moc vám nepomohou. Jistě, všechny moderní textové procesory již tisknou graficky, ale stále je dost úloh, kde si vystačíte s prostým textovým výstupem, který je rychlejší a obvykle také úspornější. A okamžitě se objeví problém s "nabodeníčky krátkými a dlouhými". Většina tiskáren dnes samozřejmě již má zabudované české znakové sady nebo můžete získat soubor pro nahrání (download) českých znaků do tiskárny, jenže vždy se jedná o některé z kódování pro MS-DOS a to vaše Amiga určitě nepoužívá. Tyto problémy by měly řešit tiskové ovladače českého prostředí, ty však nemusí být vždy k dispozici.

Kupodivu i zde se najde řešení, byť nouzové. Je jím program PrtDrvGen 2.4. Je to shareware, ovšem jak autora Jürgena Thomsena seženete, je ve hvězdách, protože program pochází z roku 1990. PrtDrvGen je schopen nahrát stávající soubor ovladače tiskárny nebo může použít šablonu ovladače v podobě ASCII souboru (nahraný ovladač také můžete na tuto šablonu převést). Ovládání programu je dost příšerné, zcela ve stylu OS 1.3, ale program funguje. Jak asi víte, tiskový ovladač Amigy funguje v podstatě jako převodník standardních systémových tiskových příkazů na příkazy konkrétní tiskárny. A právě ty dovoluje PrtDrvGen upravovat.

Pro češtinu jsou nejdůležitější hlavně ty příkazy, které ovládají mapování znaků rozšířené ASCII sady. Pro ASCII znaky s decimálním kódem 160 až 255 můžete určit na jaké znaky se převedou při tisku. Tak můžete poměrně snadno vytvořit převodník mezi kódováním svého českého prostředí a kódovou stránkou znakové sady tiskárny. Mám ověřeno, že to funguje pro jehličkové a inkoustové tiskárny, s laserovými tiskárnami to snad půjde také.

Takto vytvořený ovladač je však rozumně použitelný pouze pro textový tisk, protože PrtDrvGen vytváří ovladače na úrovni OS 1.2, jež jsou pomalé a zastaralé. Pro grafický tisk je vhodné použít novější ovladač - od OS 2.04 není žádný problém mezi jednotlivými ovladači přepínat. PrtDrvGen je dost nouzové řešení, ale funguje. Bude asi trochu problém jej sehnat, vyskytoval se na hlavně na starších disketách utilit v dobách, kdy Internet a Aminet byly jen snem.

Import a export

Protože výměna dat v elektronické formě nabývá na důležitosti, je potřeba, aby české prostředí umělo převádět české texty mezi různými platformami. Všechna prostředí nabízejí utility pro převod ASCII souborů. Například součástí prostředí CZLocale je program Convert Martina Vobra. Tento volně šiřitelný program nabízí poměrně slušné uživatelské rozhraní a hlavně umožňuje doplňovat další převodní tabulky. V tomto směru nám trochu napomáhá sám systém. Jakýsi základní převodník je totiž přímo součástí CrossDOSu, který je dodáván od OS 2.1 standardně s Workbenchem. Původním účelem byl samozřejmě převod znaků v názvech souborů a v textových souborech mezi disketami MS-DOSu a Amigou. Pro tento účel byl vytvořen adresář "L:FileSystem_Trans", který obsahuje potřebné převodní tabulky. Převodní tabulky jsou soubory s příponou ".crossdos" o velikosti 512 bytů. Jistě vám došlo, že tato velikost není náhodná. Jsou to prostě všechny znaky v obou kódováních, mezi nimiž se převádí. Prvních 256 bytů je zdrojové kódování, druhých 256 bytů kódování cílové. Takovou tabulku není těžké vytvořit. Convert je samozřejmě používá, díky čemuž můžete přidávat i své vlastní převodní tabulky, bude-li potřeba.

O přenos ASCII souborů máme postaráno, jenže to dnes bohužel nestačí, ačkoli to autoři českých prostředí zatím neradi připouští. Dnes je potřeba převádět složitěji formátovaný text. Bohužel, převodníků složitějších textových formátů je pomálu i pro angličtinu. A také většina komerčních textových procesorů má jen velmi omezené možnosti importu a exportu a pokud je nabízí, pak obvykle má problémy s češtinou.

Výjimkou je program BDE, o němž jsem se již zmiňoval ve svém článku o kancelářských aplikacích. Ten tyto převody zvládá. BDE je však komerční program (i když laciný) a navíc jako textový procesor není právě ideální. Dnes, kdy je díky balíku Magic u každé nové Amigy WordWorth 4.0 SE, se naskýtá další možnost. WordWorth 4.0 SE sice má jen filtry pro formát ASCII, ale jistě by bylo možné další filtry doprogramovat jako součást českého prostředí. Zatím však o žádné iniciativě v tomto směru nevím, takže musíme Macintoshi závidět jeho technologii XTND, která umožňuje poměrně bezproblémovou výměnu textových formátů mezi mnoha aplikacemi.

Jak to dělají u sousedů

Teď by vás možná zajímalo srovnání s jinými běžnými platformami. Nejprve se podíváme k jablíčkům, protože s nimi máme blízké příbuzenské vztahy (až na úroveň emulace).

Mac je kompletně lokalizovaný do češtiny. Ostatní platformy mu mohou závidět, že používá pouze jediné kódování češtiny. Prostředí Maca je vysoce standardizované a na nějaké velké úpravy se příliš nemyslelo. Přesto to však možné je.

Chcete-li na Macu provádět podobné změny jako na Amize, musíte si obstarat program ResEdit 2.11. To není těžké, protože se dodává spolu s knihou "The Complete ResEdit", jíž můžete sehnat také u nás, například u pražské firmy Mr. Mac (Ha! Skrytá reklama!). Nejsem si jistý, zda se ResEdit může legálně šířit i bez knihy, ale rozhodně není těžké jej sehnat.

Všechny soubory Maca mají rozdvojenou osobnost, skládají se ze dvou částí - části prostředků (resource fork) a datové části (data fork). ResEdit je schopen načítat a upravovat část prostředků. V ní jsou kromě programového kódu uloženy i různé prvky uživatelského rozhraní, zvané prostředky (resources). Například prostředek MENU obsahuje menu (macovsky ovšem nabídky), prostředek WIND parametry oken, atd. Pomocí ResEditu můžete například upravit všechny texty ovládacích prvků a hlášení programu - podobně jako na Amize změnou katalogů. Tak se na Macu provádí většina lokalizací. Měnit však můžete i další věci, jako barvy a rozmístění různých prvků.

Nás však bude zajímat hlavně prostředek KCHR, protože ten obsahuje ekvivalent mapy klávesnice (klávesnice samotné mohou být uloženy buď ve vlastních souborech nebo v hlavním systémovém souboru). Editací prostředku KCHR můžete na Macu vytvořit svou vlastní klávesnici. To se vám může hodit, pokud Maca emulujete na své Amize (samozřejmě pomocí ShapeShifteru). Klávesnice Amigy a skutečných Maců jsou dost odlišné, takže standardní macovská klávesnice se vám pod emulací brzy začne zajídat. Když však upravíte prostředek KCHR, můžete mít stejnou klávesnici jak pro Amigu, tak pro emulovaného Maca.

ResEdit je hezký program, musíte s ním však zacházet opatrně. Měníte jím totiž strukturu programů a když něco uděláte špatně, může být program poté nefunkční. Vždy je vhodné pracovat s kopií programu. Dvojnásob to platí pro úpravy souboru System, který obsahuje jádro systému. Tam musíte být velice opatrní (při svých prvních pokusech s ResEditem jsem opatrný nebyl a zažil jsem poté několik nepříjemných hodin s kříšením emulovaného Maca).

Ačkoli je ResEdit dobrý program, tak snadno jako s výše popsanými utilitami pro Amigu se s ním nepracuje.

Pokud se týče PC, tam máte volnosti ještě mnohem méně. O MS-DOSu asi nemá smysl mluvit, pokud nejste programátor, tak si neupravíte nic. Pod Windows jsou již možnosti širší. Součástí většiny profesionálních programovacích jazyků pro Windows jsou editory prostředků podobné ResEditu. Jimi můžete řadu věcí docela dobře upravit. Dost problém je však se změnou klávesnice, nevím o žádném ekvivalentu PD editorů Amigy. Svým způsobem je to pochopitelné. PC je prostě typický stroj pro úřady a úředníky. Ti ví, co mají udělat, aby se něco stalo. Je jim úplně jedno, jak se to dělá, hlavně když se to dělá a mají na to předpis. A tak se ani nepozastaví nad "standardní" českou klávesnicí Windows, ani nad některými příšernými českými termíny.

A přece právě v tom je rozdíl mezi Amigou a ostatními platformami. Zatímco na PC vám česká pobočka Microsoftu diktuje, jak co máte dělat, na Amize se můžete zařídit po svém.

Vlastimil Král