Commodore AA+

Jednalo se o poslední klasickou Amiga čipovou sadu, kterou firma Commodore oznámila v roce 1992. Její uvedení bylo naplánováno na rok 1994 pro Amiga počítače nižší třídy společně s čipovou sadou AAA.

Historie

V roce 1991 si firma Commodore uvědomila, že náklady na výrobu čipové sady AAA jsou příliš vysoké, a tak je odložil jeho uvedení až na rok 1994. Váhavě tedy navrhla a vydala v roce 1992 čipovou sadu AGA, aby udržela krok s konkurencí.

Firma Commodore byla přesvědčena, že i v roce 1994 budou AAA systémy se svými čtyřmi zákaznickými čipy (šesti čipů v 64-bitových systémech) velmi drahé pro použití v levném počítači typu Amigy 1200 nebo konzoli typu CD32. Proto se na rozdíl od zavedeného zvyku firmy Commodore navrhovat jeden zákaznický čip pro počítače vyšší i nižší třídy (aby se ušetřily náklady na vývoj), se firma Commodore rozhodla navrhnout dva zákaznické čipy: AAA pro počítače vyšší třídy a AA+ pro počítače nižší třídy.

V lednu 1993 na konferenci Devcon v Orlandu na Floridě prohlásil Lew Eggebrecht, tehdejší viceprezident firmy Commodore pro inženýrství, následující:

"Čipová sada AA+ bude ziskovější verzí AA se všemi věcmi, které jsme si přáli, ale neměli jsme na ně čas. Máme seznam všech problémů, které v současné době máme na nízké úrovni. Sériový port, neumíme číst diskety s vysokou hustotou záznamu, nemáme dostatečnou šířku pásma pro 72 Hz obrazovky a navíc nemáme žádné chunky pixelové režimy pro vykreslování. To všechno jsme vyjmenovali a řekli si: "OK, pojďme je co nejrychleji opravit." AA+ je tedy rozšíření, nikoliv radikálně nová architektura. Děláme to nejlepší, co můžeme, využíváme technologického pokroku, výrazně snižujeme náklady a to je náš cíl."

Podle Davea Haynieho existoval projekt AA+ jen na papíře a skutečný návrh nikdy nezačal hlavně kvůli tehdejšímu nedostatku peněz firmy Commodore. Stejně jako AAA a Hombre plánovala firma Commodore používat AA+ se systémem Acutiator, který Dave Haynie sám navrhl.

O několik let později pak název AA+ převzala firma Access Innovations pro svou čipovou sadu BoXeR AGA.

Kompatibilita

Na rozdíl od čipové sady AAA, která byla radikálním návrhem v porovnání s ECS čipovou sadou nepodporující AGA registry, byl AA+ postaven hlavně na základech AGA a byl s ní do značné míry i kompatibilní.

Operační systém

AA+ systémy měly být dodávány s připravovaným operačním systémem AmigaOS 4.0, který přinášel podporu grafických karet chunky mody.

Zákaznické čipy

Pro snížení výrobních nákladů došlo i ke snížení počtu zákaznických Amiga čipů ze tří (OCS, ECS, AGA) na pouhé dva. AA+ měl obsahovat dva zákaznické čipy se 160-280 piny a každý čip měl obsahovat 100.000 tranzistorů. Jen pro srovnání, zákaznický čip Lisa v AGA verzi obsahoval 80.000 tranzistorů, zatímco ECS pak celkem 60.000 tranzistorů. Na druhou stranu AAA se svými čtyřmi čipy měl mít celkový počet tranzistorů 750. 000 a více než 1.000.000 v 64-bitové verzi s šesti čipy.

Procesor

Firma Commodore uvedla, že AA+ byl navržen tak, aby podporoval VŠECHNY 32-bitové procesory rodiny 680x0. Pro podporu Chunky modů by systémy nižší třídy obsahovaly nejspíše procesor Motorola 68020 s plnou 32-bitovou adresací paměti (tj. ne Motorola 68EC020) nebo dokonce Motorola 68EC030, které by si snadno poradily s RTG ovladači. Firma Commodore tehdy do AGA čipsetu chunky režimy nepřidal, protože RTG vyžadovalo minimálně procesor Motorola 68020 (nikoli Motorola 68EC020 jako v Amigy 1200) a minimálně 4 MB paměti, zatímco standardní Amiga 1200 měla pouze 2MB a procesor Motorola 68EC020.

Paměť

AA+ měla 8x větší šířku paměťového pásma než ECS, protože používala 128-bitové paměťové sběrnice stejně jako AAA. Maximální velikost Chip RAM se měla zvýšit až na 8MB.

AA+ měla používat 60ns DRAM paměti, ale systémy AA+ by standardně potřebovaly alespoň 4MB pro podporu RTG a komprimovaných (Chunky) režimů. Systémy podobné A1200 by se s největší pravděpodobností dodávaly s 8MB RAM, což byl v roce 1994 standard pro systémy nižší třídy.

Grafika

S taktem 57 MHz dokázal AA+ zobrazit rozlišení 800x600@72 Hz v 256 barvách nebo dokonce prokládané obrazovky v rozlišení 1024x768. Asi nejvýznamnějším pokrokem bylo přidání 16-bitového Chunky režimu, ačkoli maximální rozlišení pro 16-bitové pixely by bylo 640x480.

O 8-bitovém chunky režimu není v AA+ žádná zmínka. S největší pravděpodobností by se jednalo o 256 barev bylo pouze v planárním režimu, čímž by firma Commodore mohla udržet náklady na AA+ na nízké úrovni. Protože podpora 8-bitového planárního režimu musela zůstat zachována, aby byla zachována podpora v AGA režimech.

Blitter

Byl slibován až dvojnásobný výkon blitteru oproti verzi u AGA nebo ECS. Ale firma Commodore se nikdy nezmínila, že AA+ má 32-bitový blitter jako AAA, takže AA+ blitter zůstal stále 16-bitový, aby se snížily náklady. Dvojnásobný výkon by se dal získat zvýšením taktu blitteru ze 7 MHz na 14 MHz, ale tím by AA+ ztratil kompatibilitu s velkou softwarovou základnou, který je závislý na synchronizaci s takty blitteru, jako většina dem a her té doby.

Zvuk

Na dotaz, Lew Eggebrecht (viceprezident inženýrství firmy Commodore) uvedl, že AA+ bude podporovat 16-bitové zvukové samply, ale není jasné, zda tato podpora bude přidána pomocí DSP čipu, nebo vylepšením zákaznického čipu Paula na něco lepšího, jako v případě AAA. Ačkoli Lew Eggebrecht jednou prohlásil, že DSP bude integrováno u všech budoucích čipových Amiga sad včetně počítačů nižší třídy.

Disketová mechanika

AA+ měla plně podporovat HD disketové mechaniky s kapacitou 1,76MB s plnou rychlostí bez použití různých řešení jako u klasické Amigy. Bývalé Amiga HD disketové mechaniky musely být speciálně vyrobené mechaniky, které se mohly točit poloviční rychlostí než standardní HD disketové mechaniky, aby se vyrovnaly s nedostatečnou podporou vyšších přenosových rychlostí v Paule.

Sériový port

AA+ měl mít dva čtyřbajtové sériové UARTy porty s vyrovnávací pamětí FIFO jako u AAA.