AA čipy samozřejmě znamenaly pro Amigu pokrok, avšak také způsobily vážné potíže s výběrem vhodných monitorů. Jak asi víte, první Amigy vystačily při zobrazování s horizontálními frekvencemi 15 kHz. Ovšem AA čipy s řadou nových rozlišení pracují s frekvencemi od 15 do 36 kHz. A monitorů, schopných pracovat v tomto rozsahu frekvencí, není zase tolik. To je způsobeno tím, že dnešní PC pracují s frekvencemi od 31 kHz výše a tak běžné VGA monitory nižší frekvence nepodporují.

Pokud hodně píšete (což je také můj případ), hodí se vám jakýkoli způsob, jak ušetřit pár úhozů na klávesnici. V téměř každém textu se opakují určitá slova a výrazy. To platí zvlášť pro technické texty. Programátoři tohle samozřejmě ví, a tak některé textové editory nabízejí možnost vytvořit si slovník frází - glosář. Na Amize jich ale mnoho není (vlastně jen WordWorth). Ovšem díky multitaskingu si něco podobného můžete vytvořit v každém programu podporujícím vstup z klávesnice.

OS 2.x/3.x přinesl na Amigu mimo jiné i hypertext. Vy ještě nevíte, co to je? Jde o text opatřený tlačítky, která vás po stisknutí přenesou na jiné místo - obvykle na text blíže vysvětlující pojem v tlačítku. Dalo by se říci, že to je "nelineární" text: zatímco normální text čtete od začátku do konce...

Komodita je obecně druh zboží, avšak na Amize se tak označují utility obvykle ovlivňující systém, které se do systému instalují "bezpečným" způsobem. Pro OS 1.3 existovaly spoustu různých utilit pozměňujících systém - tyto "záplaty" (anglicky patches) byly užitečné, ale často se nesnášely navzájem. S OS 2.04 Commodore nabídl standardizovaný způsob implementace takových utilit. Komoditu poznáte podle toho, že se objeví v seznamu programu Exchange, který najdete v adresáři "Utilities".

Díky své "šikovnosti" nemám k hardwaru příliš vřelý vztah, ale teď chci udělat výjimku. Nejedná se přitom ani o hardware pro každého, přesto si myslím, že by to vás, naše čtenáře, mohlo zajímat.

Jak již sám název naznačuje, počítače byly původně určeny hlavně k počítání. To sice dnes už zdaleka neplatí, ale pořád je třeba počítat. Nejprve počítače převzaly břemeno aritmetických výpočtů ("kupeckých počtů") a umožnily provádět výpočty v dosud nebývalém objemu. Pak přišla na řadu i složitější matematika. Díky počítačům opět rozkvetla takzvaná numerická matematika. Ta se snaží nalézt řešení rovnic a jiných matematických zádrhelů zkusmými výpočty.

Při přechodu z OS 1.3 na OS 2.x udělal Commodore hodně práce a tvář Workbenche změnil k nepoznání. Ale k jedné z nejdůležitějších součástí uživatelského rozhraní se zachoval macešsky - k menu. Menu jsou pořád "plochá", dvojrozměrná a ovládají se stejně. OS 3.x sice změnil barvy menu, ale pořád to není ono.

Myslím, že již hodně z vás potřebovalo přenést textový soubor mezi Amigou a PC (MS-DOSem). A nejspíš jste přitom zjistili, že MS-DOS a Amiga jinak označují konce řádek. MS-DOS používá dvojici znaků CR/LF, zatímco Amize (a také Unixu) stačí samotný znak LF. Další potíž je s tvrdými konci řádek. Lepší textové editory řádky lámou "měkce", při změně formátu se řádky zalomí nově. Hladké ASCII soubory ovšem obvykle mají řádky zalomené "natvrdo" a přeformátování na jinou šířku bývá velice pracné.

OS 3.1 sice mnoho chyb opravil, ale i zde naleznete drobné chybičky. Například pokud používáte pro Workbench vlastní paletu barev, barvy ukazatele myši se po startu velice podivně mění, vůbec neodpovídají tomu, co jste nastavili.

Občas se dostanete do situace, kdy potřebujete vytvořit z obrazovky nebo její části obrázek. Je to zcela nezbytné pro někoho, kdo o Amize píše (například pro mě), ale může se to hodit.