Příkaz Assign - druhé, přepracované vydání
AmigaDOS 2.xx přinesl změny ve všech příkazech, ale příkaz Assign prošel proti systému 1.3 snad největší rekonstrukcí, avšak zdaleka ne všichni uživatelé Amig ví, co vše dokáže.
Příkaz Assign DOSu 2.04 samozřejmě umí vše, co jeho předchůdce, ale hodně toho přibylo. Především přibyl nový argument ADD. Pokud ho použijete, příkaz Assign nezruší stávající přiřazení logického disku, pokud takový logický disk již existuje. Místo toho ke stávajícímu adresáři přiřadí další adresář. Příklad: na svém disku máte adresář LIBS: přiřazený k adresáři "DH0:Libs" a použijete příkaz
Assign Libs: DF1:Libs ADD
Když pak bude potřeba knihovna, AmigaDOS ji nejprve bude hledat na disku a pokud tam nebude, podívá se na disketu v mechanice "df1:". To je neocenitelné při testování PD utilit. Ty často potřebují speciální handlery (v adresáři L:), knihovny, konfigurační soubory a fonty. Dříve vám nezbývalo nic jiného než soubory zkopírovat na disk, nebo přesměrovat přiřazení systémových adresářů. A přitom spoustu utilit jen vyzkoušíte a dále je používat nebudete, protože se vám nelíbí. S tím vším je teď konec - stačí použít klíčové slovo ADD.
Když necháte příkazem Assign bez argumentů nebo s klíčovým slovem LIST vypsat všechna logická přiřazení, zobrazují se tyto přidané adresáře se znaménkem "+" na začátku. Z dodatečných adresářů lze číst, ale nezapisuje se do nich (zápis by se vlastně musel "rozvětvit"). Škoda, kdyby to AmigaDOS uměl, bylo by to fantasticky jednoduché zálohování. (Nechtěl by si někdo potrápit programátorskou hlavu ?).
Klíčovým slovem REMOVE se adresářů přidaných klíčovým slovem ADD opět zbavíte.
Další pěkné vylepšení je klíčové slovo DEFER. Assign verze 1.3 vyžadoval při zadávání adresáře logického disku, aby se v počítači nacházel disk nebo disketa obsahující tento adresář. Disketa ale nemusí být vždy po ruce (zvlášť pokud tonete v "produktivním chaosu"). Klíčové slovo DEFER vychází chaotikům vstříc - disketa je vyžádána až v okamžiku, kdy systém přistupuje k zadanému logickému disku.
Něco podobného dělá i klíčové slovo PATH. Starý příkaz Assign svá přiřazení vždy pevně vázal na jméno disku nebo diskety, takže i když v mechanice byla disketa, museli jste ji vyměnit za tu, která tam byla v okamžiku přiřazení. Ano, starý známý (a otravný) requester "Insert Volume ...". Ale se slovem PATH to už neplatí - AmigaDOSu je jedno, jak se disketa jmenuje, stačí je-li ve správné mechanice a obsahuje správný adresář.
Když se vám nějaký logický disk znelíbí, můžete ho poslat do horoucích pekel klíčovým slovem DISMOUNT. Úplně ze systému však logický disk nezmizí, jeho zajisté kvílící duch stále obsazuje systémové prostředky. Když však zapuzený logický disk omilostníte a povoláte zpět do života, použije původní
prostředky a nenárokuje si nové.
Jestliže chcete zjistit, zda existuje určitý logický disk, můžete použít klíčové slovo EXISTS. To se hodí do dávkových souborů. Když není logický disk nalezen, nastaví příkaz Assign návratový kód WARN, který snadno vyhodnotíte příkazem IF.
A poslední novinkou jsou tři klíčová slova VOLS, DIRS a DEVICES, která určují, co příkaz Assign zobrazí. Slovo VOLS zobrazí jen názvy instalovaných svazků (tedy skutečných disků a disket), slovo DIRS zobrazí adresáře použité příkazem ASSIGN a slovo DEVICE zobrazí instalovaná zařízení.
Úplná syntaxe příkazu Assign tedy vypadá takto:
ASSIGN [<logický disk>] [<fyzická cesta>] [LIST] [EXISTS] [DISMOUNT] [DEFER] [PATH] [ADD] [REMOVE] [VOLS] [DIRS] [DEVICES]
Docela slušný balík novinek, nemyslíte ? Pod OS 3.x vypadá příkaz Assign úplně stejně jako pod OS 2.x. Samozřejmě, v oceánu PD softwaru najdete další vylepšení, ale o tom až někdy příště.
Vlastimil Král
