Proč je Amiga tam, kde je

Nemá smysl si namlouvat, že je současná situace Amigy dobrá. Katastrofické scénáře sice stále ještě lze brát s rezervou (o ty se nám beztak postarají nově zvolení politici), ale jinak to začíná vypadat opravdu bledě.

Jistě, již mnohokrát na tom Amiga byla špatně, ale dnes jde skutečně do tuhého. Důvod je jasný - konkurence je mnohem tvrdší. Chceme-li se dobrat příčiny současného stavu, musíme se vrátit až na konec roku 1992, kdy Commodore s velkou slávou uvedl A1200. A1200 a o pár měsíců dříve uvedená A4000 byly odpovědí Commodoru na rostoucí konkurenci ze strany PC. ECS grafika již prostě nemohla konkurovat VGA grafice, která se tehdy začala lavinovitě šířit. AGA stroje skóre dost vyrovnaly, i když již tenkrát se čekalo více. Ovšem od té doby se nic nestalo. Commodore neustále sliboval nové modely Amig, šířily se legendy o AAA čipech, avšak jediným výsledkem byla nakonec likvidace Commodoru a následná agónie. Během té doby se Amigy z hardwarového hlediska vůbec nezměnily.

Když konečně na jaře 1995 koupil Amigu Escom, objevila se jiskřička naděje. Pamatujete si ještě na tehdejší sliby? Výroba měla začít v září 1995 a na rok 1996 byly slibovány nové modely. Výroba Amig však začala se zpožděním. Slibnou novinkou byla A1200 Magic. Konečně se standardním systémem stal OS 3.1 a přibalovaný software představoval velký pokrok. Jenže pak to začalo opět skřípat. Nejprve se zpozdily dodávky A4000T, navíc její cena byla vysoká a konstrukční řešení bylo plné kompromisů (jako byla instalace DD mechaniky). A v letošním roce to bylo ještě horší. Amiga Surfer byl sice zajímavý tah, avšak dát na trh stroj se sbírkou nedodělaného sharewaru nebylo právě prozíravé. Všichni (včetně mě) pak dychtivě čekali, co Escom (Amiga Technologies) představí na CeBITu. A výsledkem byl mírně řečeno podivný projekt Walker. To již začala v řadách amigistů klíčit nespokojenost, kterou korunovala zpráva o prodeji Amigy. A nyní stejně jako vloni vše opět mají v rukou právníci.

Historie Amigy je tak již od roku 1994 historií nesplněných slibů. Hardware Amigy se nezměnil již 4 roky, zatímco všechny ostatní platformy postupovaly vpřed. Výsledek mohl být jen jediný - náskok Amigy se radikálně zmenšil. Dnes již nemá smysl mluvit o Commodoru - seznam jeho hříchů je notoricky známý a zřejmě jednou přejde do učebnic ekonomie jako odstrašující příklad.

Co však udělal Escom, který je zodpovědný za dnešní situaci? Obnovení výroby Amig bylo rozhodně záslužným činem, ovšem cenová politika byla nesmyslná. Copak nebylo Escomu jasné, že Amiga musí být cenově srovnatelná s PC? Vždyť přece Escom sám PC také prodává, takže musel mít přehled o cenách. Escom se prostě zachoval úplně stejně jako Commodore - začal nabízet zastarávající modely za vysoké ceny. Opravdovou katastrofou ovšem bylo omezení trhu jen na A1200. Dodávky A4000T byly omezené, nemluvě o přemrštěné ceně. Commodore sice udělal hodně chyb. ale přinejmenším ponechal na trhu A4000/30, která fungovala jako střední model. Escom žádný střední model neměl. Degradace Amigy pouze na A1200 je ovšem katastrofa.

Teď se jistě zvednou šiky majitelů A1200 a začnou mě prohlašovat za zrádce věci Amigy. Ale podívejme se na to realisticky. V zimě 1992 byla A1200 docela slušný stroj. Její konkurencí byla PC 386DX/40 s VGA kartou, 4 MB RAM a 100 MB diskem. Macintoshe tehdy běžně používaly CPU 68030, špičkou byla Quadra s MC68040, takže A4000/40 byla s nejvyššími Macy srovnatelná. Ceny RAM byly vysoké a na PC stále kraloval MS- DOS, Windows si teprve razila cestu (na strojích 386 byla opravdu hrozně pomalá). V kancelářském softwaru měla Amiga již tehdy špatné postavení, ale v grafice a animaci neměla konkurenci.

A dnes? Dnešní standardní PC je Pentium/75 s 8 MB RAM a diskem 1 GB, s akcelerovanou grafickou kartou na PCI. Operačním systémem jsou Windows 95, která sice mají hodně nedostatků, avšak proti Windows 3.1x představují ohromný pokrok a aplikací je spousta ve všech oborech včetně grafiky. Na Macu je to podobné, pouze procesorem je PowerPC.

To, že Amiga stále ještě přežívá, je zásluha různých "třetích" firem, které začaly vyrábět různá hardwarová rozšíření. Na A1200 to jsou především turbokarty. Pokud vybavíte A1200 turbokartou 68030/50, 8 MB Fast RAM a diskem a pořídíte si multisync monitor, je díky nenáročnému operačnímu systému výkonem v mnoha oblastech téměř srovnatelná s PC.

Problém však spočívá v ceně takové konfigurace, která i přes veškerý pokles cen vyjde vyšší než u PC. Jedním důvodem je samozřejmě výroba v menších sériích, avšak svůj velký podíl na tom má právě hardwarová konstrukce A1200.

První problém představují již samotné AGA čipy. Osobně je považuji za nepříliš zdařilé. Proti ECS čipům totiž zdaleka nepředstavují takový pokrok, jak se často tvrdí. Pracovní frekvence je stále 7 MHz, což je na dnešní poměry směšné (vlastně je zázrak, že to vůbec pracuje). Výkon proti ECS čipům byl zvýšen rozšířením sběrnic ze 16 na 32 bitů a zavedením dávkového (burst) režimu. Tím se až čtyřnásobně zvýšila rychlost přenosu dat, což umožnilo zobrazovat 256 barev ve všech rozlišeních. (Údajně nová rozlišení najdete již na ECS čipech, ovšem s tak omezeným počtem barev, že nejsou použitelná).

Zároveň však AGA čipy přinesly jeden obrovský problém - příliš velký rozsah vertikálních frekvencí. Původní, "televizní" grafické režimy pracují s 15 kHz, zatímco nové "VGA" režimy potřebují frekvence okolo 30 kHz. Na PC a na Macu zatím šel vývoj jiným směrem, takže běžné monitory pracují s frekvencemi od 31 kHz výše. Výsledek - pokud chcete využít všech možností AGA čipů, musíte si pořídit speciální (a samozřejmě dražší) multisync monitor. Pravda, A1200 může pracovat i s VGA monitorem, ovšem pak budete mít problémy s hrami a některými dalšími nesystémovými programy. Jako nouzové řešení lze navíc připojit také televizi, ale to rozhodně není zrovna praktické řešení. Nemluvě o tom, že pro připojení VGA monitoru potřebujete další adaptér, za který
musíte opět zaplatit.

Tento problém byl ideálně vyřešen na A3000 - díky zabudovanému flicker-fixeru lze zobrazit všechna rozlišení jejích ECS čipů na VGA monitoru a současně je k dispozici RGB port, který vysílá signál 15 kHz pro video aplikace. Jistě, pro AGA čipy by podobné řešení bylo složitější, ale skutečně bylo tak obtížné doplnit hardware, který by prostě zdvojoval výstupní frekvenci? Nakonec pro A4000 se toto řešení záhy objevilo jako tzv. scan-doubler. Ovšem za 400 DEM byl neúměrně drahý a i dnes ho neseženete pod 250 DEM. Scan-doubler sice dnes existuje i pro A1200, ale je drahý (250 DEM) a nedává dobrý obraz. Pokud by však bylo bývalo podobné zařízení integrováno již přímo do AGA čipů, nemuselo se to na ceně příliš projevit - hromadná výroba dělá s cenou opravdové divy (viz PC). K tomu však nedošlo, a tak amigistům nezbývá, než vybírat z omezeného sortimentu dražších monitorů, nebo si musí (pro A4000) dokupovat další drahou kartu.

Dalším problémem AGA čipů jsou jejich snímkové frekvence. Vzhledem k orientaci na video na Amize dlouhou převažovaly frekvence 50 a 60 Hz. Ovšem se vzrůstem požadavků na ergonomii počítačů bylo jasné, že pro rozumnou práci jsou potřebné frekvence vyšší než 70 Hz. Ty vám však AGA čipy nabídnou pouze v rozlišení 640 x 400 bodů, ve všech ostatních rozlišeních je frekvence nižší. A rozlišení 800 x 600 bodů standardně zobrazíte pouze v prokládaném režimu, což je dnes již nepřijatelné. A kvůli nízké pracovní frekvenci čipů je práce ve 256 barvách dost pomalá. Smutným faktem zůstává, že pro náročnou grafickou práci AGA čipy nestačí. Jistě, mají některé zajímavé vlastnosti, ty se však uplatní hlavně pro hezká dema, avšak pro praktické používání potřebujete něco jiného. A to již nemluvím o absenci tzv. chunky režimů, které jsou tak důležité pro 3D grafiku.

Není divu, že v Německu nastal rozmach grafických karet pro Amigu. Tam vždy bylo dost Amig s rozšiřujícími sloty, takže bylo komu tyto karty prodat. Právě díky grafickým kartám měly náročnější grafické (ale nakonec i kancelářské) programy šanci vzniknout.

A1200 ovšem žádné rozšiřující sloty nemá, takže jste odkázáni na AGA čipy (pomíjím náhražková a nedostatečná řešení typu Graffiti). Pravda, A1200 dnes lze přenést do věžové skříně se Zorro sloty, ale zaplatíte za to neskutečnou sumu. Obecným problémem A1200 tak je právě její uzavřenost.

Jediné rozšíření, které můžete do A1200 bez problémů dostat, je paměťová karta nebo turbokarta. Ty ovšem něco stojí. Jak asi víte, pouhé doplnění Fast RAM zrychlí A1200 téměř na dvojnásobek. Díky konstrukci A1200 vám však nestačí koupit jen potřebnou paměť (což je dnes již velmi přijatelná částka), musíte navíc koupit speciální kartu, která dnes stojí tolik, jako samotné paměťové moduly. Jistě, když koupíte turbokartu, stroj zrychlíte mnohem víc. Kdyby však měla A1200 rozumně konstruovanou základní desku, určitě by nebyl problém vybavit jí paticí pro CPU a místo karty by vám stačila pouhá výměna procesoru.

Zde nelze nevzpomenout slibů Escomu. V letošním roce se měla objevit A1300 s CPU 68030 a s paticemi pro SIMM moduly. Tyto sliby zveřejnil také náš časopis v dobře víře, ovšem nebylo z nich nic, pouze to poškodilo naši pověst.

Když jsme u slibů, v čísle 3/96 jsem zmiňoval odhady Escomu o objemu prodeje na letošní rok. Začátkem roku ještě Escom odhadoval, že prodá 500 000 kusů A1200, 50 000 kusů A4000T a 60 000 monitorů. V dubnovém prohlášení o prodeji Amigy VIScorpu jsme se ovšem dozvěděli, že se prodalo 40 000 kusů A1200, 2000 (!) kusů A4000T a 13 000 monitorů. Podle Escomu to prý jsou uspokojivé výsledky, podle mě spíš vědomá lež. Prodej prostě nešel podle očekávání, protože při požadovaných cenách všichni raději čekají na nové modely.

Ale pokračujme v pomlouvání A1200. Stejně tak chybí na základní desce patice pro matematický koprocesor a hardwarové hodiny, což už je hodně neprofesionální. Výrobci turbokaret se toto vše snaží napravit, ovšem i kdyby se na hlavu stavěli, vždy to vyjde dráž než standardní vybavení.

K dokonalosti má daleko i diskový řadič A1200. V její cenové kategorii bylo sice použití rozhraní IDE celkem na místě, jiná věc je však jeho implementace. Řadič A1200 má s řadou modelů disků problémy a standardně je i dost obtížné připojit k němu CD-ROM. Jistě, že to jde, ale buď to chce zkušenosti a dost práce nebo pomoc specializované firmy a opět se vám kutálejí penízky z kapsy. Navíc je A1200 konstruována pro disky formátu 2,5", které jsou drahé a špatně se shánějí. Samozřejmě, že všichni raději nainstalují disk formátu 3,5", ovšem pak můžete mít problémy s přehříváním a také se zdrojem.

Zdroje jsou vůbec zvláštní kapitolou v historii Amigy. Již od počátku Commodore (a Escom v tom pokračoval) vybavoval Amigy příliš slabým zdrojem. Snad v konstrukci seděl nějaký zelený radikál, ovšem uživatelům to způsobuje neustálé potíže. Jakmile A1200 trochu více vybavíte, nezbývá vám, než si pořídit nový zdroj (nebo se smířit s občasnými výpadky). A kapsa se musí zase otevřít.

Při nezaujatém pohledu je A1200 prostě velmi drahý levný stroj. V původních plánech Commodoru se ostatně ani s velkým rozšiřováním A1200 nepočítalo, k tomu sloužily střední a vyšší modely jako A4000.

Escom však způsobil, že prakticky jediným dostupným modelem Amigy je právě A1200. Je to neuvěřitelné, avšak tímto tahem překonal Escom i Commodore. Těžko by šlo pozici Amigy zhoršit ještě více. Zdá, se že syndrom "teplého mrtvého ptáka" (viz úvodník kolegy Růžičky z čísla 4/96) přešel i na Escom.

Situace v hardwaru se pochopitelně promítla i do softwaru. Jestliže je nejprodávanějším modelem "holá" A1200, je těžké předpokládat velký rozvoj náročnějších programů a her.

Nepatrné dodávky A4000T a neustále zpožďování karty 68060 pak způsobily odklon od Amigy v tradičních oblastech jako je raytracing a animace. Amiga prostě dnes nemá pro tyto aplikace dostatečný hrubý výkon. Většina ryatracových programů je dnes již přenesena na jiné platformy a dosahuje tam vyšších výkonů. Například Lightwave je dnes k dispozici i na stanicích Silicon Graphics a pod Windows NT na stanicích Alpha. To jsou sice velmi drahé stroje, ale jejich výkon tomu odpovídá. A bohužel, růst výkonu PC způsobil, že dnes Amigu z těchto oblastí vytlačují i běžnější stroje.

Díky obchodní politice Escomu prostě Amiga ztratila velkou část špičkového trhu. Pořád ještě se tam Amigy používají, ovšem když nejsou nové stroje odpovídající úrovně, nemůže tam Amiga zaujímat žádné nové pozice.

Amiga tedy začala vyklízet "strop". Bohužel lépe to nevypadá ani v nižších patrech. Kanceláře jsou zřejmě definitivně ztraceny, tam vítězně křepčí Microsoft. A problémy začínají nastávat také v suterénu - v oblasti her.

Naši herní redaktoři by vám jistě lépe než já vysvětlili, jak to vypadá s hrami, ale dobré to není. Obecně se to přičítá konkurenci PC, já si však myslím, že Amigu více poškodila jiná platforma - herní konzoly. Na PC je sice spousta her, avšak jejich často nestydaté hardwarové nároky by stále mohly přimět určitou část zákazníků, aby hledali něco jiného. Pro řadu her by nakonec stačila i základní konfigurace A1200. Problém však je v tom, že dnes za cenu A1200 seženete herní konzolu jako Sony Playstation, která nabízí grafiku, zvuk a celkový výkon srovnatelný s "našlapaným" PC. Můžeme jen s lítostí vzpomenout na CD32 jako jeden z prvních pokusů v tomto směru (navíc z CD32 bylo možné později udělat počítač). "Teplý mrtvý pták" však opět
zapracoval a tak z trhu konzolí těží jiní. I náš časopis se rozhodl na tomto novém koláči přiživit.

Amiga tedy zatím postupně vyklízí jednotlivé pozice a zbývají jí pouze speciální aplikace. Samozřejmě ještě horší je to v českých zemích. Pro Amigu nejsou žádné specifické lokální aplikace, neexistuje ani standardní lokalizace. Upřímně řečeno, co si bude běžný člověk z ulice myslet o platformě, ke které si musíte ještě zvlášť dokoupit českou lokalizaci? Chápu, že autoři lokalizací musí z něčeho žít, avšak současná situace je vzhledem ke konkurenci neudržitelná.

Zde má obrovský dluh Escom CZ. Jeho přístup k Amize je skutečně neomluvitelný. Například se absolutně nepostaral o publicitu Amigy. Za reklamu Amigy lze těžko považovat čtvrtinu stránky v reklamním plátku Escom Extra, který je jinak plný PC. O Amize jste se z této reklamy dozvěděli pouze to, že ji připojíte k televizi. Ještě horší byl přístup jednotlivých prodejen, kde personál často neuměl Amigu ani zapnout. O současném postoji Escomu CZ k Amize dobře svědčí i skutečnost, že červnové vydání Escom Extra již o Amize zcela mlčí. Pokud jde o podporu lokalizace, Escom CZ to nechal na místních firmách, kterým však neposkytl žádnou podporu, o podpoře lokálních aplikací ani nemluvě.

A tak obecné povědomí o tom, že nějaká Amiga existuje, je prakticky nulové. Neodolám, a uvedu zde kuriózní zážitek svého kolegy z plzeňského klubu. Sháněl v jedné velké plzeňské trafice časopis o Amize. Prodavačka kupodivu po chvíli přinesla časopis, avšak jaké bylo jeho překvapení, když zjistil, že se jedná o erotickou publikaci. Šetrně prodavačce sdělil, že to není to pravé a vzápětí obdržel tvrdou pornografii. Protože nestál o další odhalování anatomických detailů, raději to vzdal. Jistě není potřebný další komentář.

Jak německý, tak český Escom se k Amize rozhodně zachovali velmi macešsky. Není proto divu, že kolují prohlášení, podle nichž hlavním cílem celé transakce bylo získat značku Commodore, která je v Německu stále velmi známá. Zřejmě to byl jeden z motivů, domnívám se však, že Manfred Schmitt Amigu skutečně chtěl. To byl zřejmě také důvod, proč po zhroucení plánů s Amigou Escom opustil. Ostatní akcionáři Escomu samozřejmě již na Amize neměli zájem a s radostí se jí rozhodli zbavit.

Nechci však, aby tento článek vyzněl zcela černě. Pořád je jistá naděje. Nový nástup Amigy ovšem bude mnohem obtížnější než dříve. Je naprosto jasné, že již konečně musí dojít k radikální obměně hardwaru (nikoli ve stylu paskvilů typu Walker).

Pokud bude mít nová Amiga CPU PowerPC a nový, výkonnější grafický systém, mohla by opět získat podíl na trhu náročných aplikací.

Pro další vývoj bude ovšem zcela nezbytné zvýšit počet aplikací. Cest je několik. První je přímé psaní aplikací pro modernizované Amigy. To je však nákladné a trvá to.

Druhou možností je využití emulací. Již dnes Amize pomáhají přežívat emulátory, především geniální ShapeShifter, díky němuž máte z Amigy také Macintosh. Přechod na PowerPC by umožnil emulaci PowerMaca. Apple sice má dnes také vážné problémy, ale rozhodně pro něj existuje více aplikaci než pro Amigu (mnohé i v českých verzích). Výkon čipů PowerPC je navíc tak vysoký, že umožňují přijatelnou emulaci PC. Na PowerMacu dnes lze emulovat Windows 3.1x a Windows 95 rychlostí srovnatelnou s 486DX/25. To pro méně náročné aplikace celkem dostačuje. Architektura Amigy je pro emulace velmi vhodná. Ideální by samozřejmě byla integrace aplikací Maca a PC přímo do Workbenche (volání funkcí Windows nebo MacOS by se předávalo Intuitionu), avšak to by si vyžádalo hodně práce. Rozhodně emulace těsně integrované s operačním systémem Amigy by její postavení neuvěřitelně zlepšily.

Další možností je využití softwarových technologií nezávislých na platformě. Ty pocházejí především z Internetu a již jsem o nich psal. Podpora HTML 3 a jazyka Java jsou nesmírně důležité (a současný vývoj nasvědčuje, ze se již začíná ledacos dít).

Nabízí se však i další technologie. Firma Apple konečně dokončila technologii OpenDoc (původně měla být hotová již vloni). Zatím je k dispozici pro Mac, brzy bude pro OS/2 a do konce roku má být také pro všechny typy Windows. OpenDoc radikálně mění pohled na software. V OpenDocu se totiž vše točí kolem dokumentu, který můžete skládat z jednotlivých částí. Pro každou část dokumentu pak existuje prohlížeč a editor. Prohlížeč část zobrazí, editorem ji můžete vytvářet a měnit. Takže například textový dokument obsahující tabulku a grafiku se skládá z textové, grafické a tabulkové části a pro každou část máte vlastní editor a prohlížeč. Vtip je v tom, že pokud se vám nelíbí třeba tabulkový editor, můžete si opatřit jiný a použít ho stejně jako ten původní. V OpenDocu je program prostě skládačka z jednotlivých editorů použitá na určitý dokument. Pokud bude OpenDoc dotažen do konce, bude to znamenat převrat v tvorbě softwaru (doufejme, že Microsoft nevymyslí způsob, jak tuto technologii zlikvidovat). OpenDoc je přitom navrhován jako nezávislý na platformě, takže snad by byla možná jeho implementace také pro Amigu. Ve spojení s operačním systémem Amigy a případným novým hardwarem by tak mohl vzniknout velmi zajímavý stroj.

Nepovažuji se za geniálního myslitele, takže podobné věci jistě musely napadnout i mnoho jiných lidí kolem Amigy. Můžeme jen doufat, že lidé rozhodující o dalším osudu Amigy tyto šance nepromarní. Zklamali by tím snad nejloajálnější a nejaktivnější uživatelskou obec, jaká kdy kolem nějaké počítačové platformy vznikla.