Začněme tím, že Mehdi Ali byl pro společnost Commodore důležitý hlavně tím, že pod jeho vedením celá společnost v roce 1994 zbankrotovala. Podle toho, co se dá dnes zjistit, byl to ve světě počítačů a byznysu obecně celkem pozoruhodná postava.

Mehdi Ali začal pracovat pro společnost Commodore už v roce 1986, tehdy jen jako jako "zvláštní poradce". V průběhu let až do roku 1994 jako její prezident a jeho tým dokázal:

• nevyužít obrovský potenciál Amigy,
• nedokázal inovovat jediný finančně významný počítač,
• demoralizovat zaměstnance,
• snížit počet zaměstnanců a zredukovat celou společnost,
• celkově zdevastovat pokročilou technologii společnosti a zničit investice akcionářů.

Když se v roce 1984 rozhořely tzv. Home Computer Wars (války o domácí počítače), tak se společnost Commodore dostala na své finanční dno. Tehdy tato válka mezi firmami Atari, Apple, Sinclair a dokonce i IBM přinutila počítačové společnosti prodávat počítače dokonce i pod výrobní cenou ve snaze udržet si podíl na trhu. Doufali tak, že "výrobní křivka" (což je teorie, podle níž s rostoucím objemem výroby klesají i výrobní náklady díky vyšší efektivitě montáže, distribuce a kupní síle při nákupu součástek) výrazně sníží náklady a vrátí opět ziskovost. Výrobní náklady se sice snížily, ale nestačilo to na Sinclair, Atari a desítky dalších menších společností, které v této době zkrachovaly.

Irving Gould, finančník a předseda představenstva společnosti, věděl že musí ihned něco udělat. A tak začal jmenovat řadu krátce působících generálních ředitelů. Celá společnost se ocitla v totálním chaosu a byla blízko bankrotu. Irving Gould tak v roce 1984 nakonec vytlačil jejího zakladatele Jacka Tramiela a jmenoval výkonným ředitelem Marshalla F. Smithe, kterého následně nahradil pan Rattigan.

Mehdi Ali měl tehdy na čtyřicátníka celkem působivé reference. Absolvent Yaleovy univerzity, který pracoval v letech 1969 až 1976 pro společnost Morgan Guaranty a následně nastoupil do General Motors jako viceprezident finančního oddělení. Poté v roce 1980 přešel na stejnou pozici do společnosti Pepsico Inc. a v roce 1984 do společnosti Dillon, Read.

V roce 1986 tak Mehdi Ali začal pracovat i pro společnost Commodore. Během následujících tří let se osvědčil a v srpnu 1988 se stal dokonce členem představenstva. V roce 1989 pak Irving Gould propustil svého předposledního generálního ředitele. Mehdi Ali, kterému bylo v té době pouhých 43 let, byl povýšen na muže, který měl řídit celou společnost a jako lék na její finanční potíže zvolil výrazně snížit výrobní náklady.

Většina odborníků dává vinu za případný neúspěch společnosti Commodore právě Mehdi Alimu. On a tým, který v následujících letech sestavil, se u zaměstnanců netěšili příliš velkému respektu. Když i samotní inženýři společnosti nejenže opovrhovali svým výkonným týmem, ale dokonce cítili ke svým šéfům skutečný odpor, bylo už něco hodně špatně. V době, kdy společnost Commodore nakonec zkrachovala, neměli inženýři poslední výkonný tým v čele s generálním ředitelem Mehdim Alim opravdu moc rádi. Dá se říci, že ho někteří z nich je dokonce až nenáviděli. Ve videu Davea Haynieho "Deathbed Vigil" (Vigilie na smrtelné posteli) dokonce upalují jeho podobiznu.

I když je pro prezidenta společnosti nesmírně důležité zajistit si důvěru investorů, ještě důležitější je, aby zaměstnanci věřili, že víte, co děláte a následovali vás. Investoři byli zpočátku s Mehdi Alim spokojeni, ale zaměstnanci byli stále více frustrováni tím, že neměl žádnou vizi do budoucnosti. Zaměstnanci se Mehdi Alimu a jeho manažerskému týmu otevřeně vysmívali. Morálka neustále klesala, dobří zaměstnanci opouštěli společnost a podnik se začal skutečně rozpadat.

Mehdi Ali se rozhodl snížit rozpočet zejména jednoho nejvíce nákladového střediska, bez kterého se technologické společnosti vůbec neobejdou. A tím byl výzkum a vývoj. S omezením výzkumu a vývoje nové produkty skomíraly, někdy i několik let. Vývoj tolik diskutované čipové sady AAA byl zahájen již v roce 1989, ale ještě ani v roce 1994 nebyla dokončena. Inženýři byli nuceni přetřásat staré a omezené technologie, takže produkty jako nikdy nevydaný Commodore 65, skromně vylepšený Commodore 64 běžící v 8-bitovém režimu (v 16-bitovém a brzy 32-bitovém světě), byly strašákem, na který byly vynaloženy prostředky.

Kromě devastace a špatně nasměrovaného snižování nákladů se projevila také neschopnost uzavírat vhodné obchodní dohody. Společnost Commodore měla mnoho příležitostí vrátit se ke své ziskovosti a získat tak zpět své právoplatné postavení na trhu, ale rozhodnutí Mehdi Aliho vedla celou společnost k rozkladu.

Největším přešlapem bylo neuzavření dohody se společností Sun Microsystems, na základě které se mohla společnost Sun stát OEM výrobcem počítačů Amiga. Sun chtěl použít Unix verzi systému Amigy pro své low-endové unixové produkty. Medhi Ali a jeho tým dohodu dvakrát sabotovali tím, že požadovali obrovské licenční poplatky. Sun to nakonec vzdal a šance Amigy na expanzi na unixový trh tak navždy vyprchaly.

Kromě všech těchto chyb se projevila i Aliho neschopnost ocenit potenciál stávajících produktů, zejména řady počítačů Amiga. Mehdi Ali považoval Amigu za jakousi novou generaci Commodore 64, nikoli za průlomový obchodní počítač mající potenciál zničit podnikání společnosti IBM v oblasti osobních počítačů.

Aliho více než šestileté působení ve společnosti Commodore ji přivedlo úplně na mizinu a v roce 1994 následně požádala o ochranu před věřiteli.

Mehdi Ali a jeho syn v roce 2013 založili společnost Stone Ridge Partners, což je soukromá kapitálová společnost, která skupuje ostatní společnosti v obtížích. Byl také členem poradního sboru společnosti American Industrial, což je další soukromá kapitálová společnost. Tyto typy firem se téměř vždy zaměřují jen na krátkodobý finanční zisk s časovým horizontem od 6 měsíců až 2 roky. Je zvláštní, že Mehdi Ali si na svých stránkách připsal "zásluhy" za své působení ve společnosti Commodore:

"Mehdi je ředitelem firmy od jejího založení v roce 1996. Mehdi má za sebou více než dvacetiletou provozní praxi. Předtím působil jako prezident společnosti Commodore International, kde dosáhl zásadního obratu v hospodaření."

V konečném důsledku nese vinu za jakékoli selhání společnosti generální ředitel a představenstvo. V tomto případě lze s jistotou říci, že Irving Gould, finančník a předseda představenstva společnosti Commodore, nese největší vinu na neúspěchu společnosti Commodore, i kdyby ne z jiného důvodu, než že udržel Aliho manažerský tým na svém místě.