Pegasos II.

Pegasos II. je MicroATX základní deska navržená firmou bplan GmbH (Německo) a prodávaná společností Genesi (USA) v roce 2003​. Jedná se o alternativní počítačovou platformu postavenou na architektuře PowerPC. Deska používá modulární design - procesor je umístěn na vyměnitelné kartě, což umožňuje snadný upgrade CPU​. K dispozici byly varianty s procesorem IBM/Freescale PowerPC G3 (750CXe cca 600 MHz) nebo výkonnějším G4 (MPC7447 s taktovací frekvencí až 1 GHz)​. G3 verze nevyžadovala aktivní chlazení („cool computing“ marketing) a G4 varianta měla malý ventilátor (ale byla možná i pasivní verze, např. v multimediálním centru od Genesi)​.

Deska Pegasos II. integruje čipovou sadu Marvell Discovery II MV64361 (northbridge), která nahradila problematický můstek Articia S z Pegasos I. a odstranila tak nutnost dodatečných oprav („April fix“) u předchozí generace​. Tato čipová sada poskytuje mj. podporu pro DDR SDRAM a gigabitový Ethernet. Pegasos II. má dva 184-pinové sloty pro DDR-266 (PC2100) paměti s celkovou kapacitou až 2GB RAM​. U starších revizí desky však nebylo možné efektivně využít oba sloty současně - plná podpora 2GB (dvou identických modulů) byla potvrzena až od revize 2B5​.

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
•  

Rozšiřující sloty

Pegasos II. nabízí 1× AGP 2×/4× slot (pro grafickou kartu) a 3× 32bitové PCI sloty (33 MHz) pro další karty​. Deska je vybavena širokou škálou I/O rozhraní: například dvěma síťovými porty (jeden 1 Gb/s Ethernet a jeden 10/100 Mb/s Ethernet)​, čtyřmi porty USB (standard 1.1, 12 Mb/s)​, třemi porty IEEE 1394 FireWire 400 (dva externí konektory, jeden interní)​, zvukovým kodekem AC’97 (analogový stereo vstup / výstup, mikrofonní vstup a optický S/PDIF výstup)​, konektorem pro joystick / MIDI (Gameport), paralelním LPT portem, sériovým portem RS-232 (s podporou IrDA), a PS/2 konektory pro klávesnici a myš​. Pro úložiště jsou k dispozici dva kanály ATA100 IDE (umožňující připojit až 4 zařízení, typicky pevné disky nebo optické mechaniky)​ a konektor pro disketovou mechaniku​. Integrovaný zvukový subsystém odpovídá AC’97 standardu a na desce se nachází také konektor pro připojení PC reproduktorů z počítačové skříně (beeper) a dalších běžných komponent. Celá základní deska má rozměry cca 236 × 172 mm (formát MicroATX)​.

Firmware

Pegasos II. využívá firmware kompatibilní se standardem IEEE 1275 Open Firmware (nazvaný SmartFirmware). Stejně jako počítače Apple či Sun s Open Firmware umožňuje přímo bootovat různé operační systémy. Pro start z pevného disku však vyžaduje tzv. RDB (Rigid Disk Block) partition tabulku - disk tedy musí obsahovat speciální bootovací oddíl (partition) se souborovým systémem AFFS1 (Amiga) nebo ext2, ze kterého se zavádí samotný operační systém​. To znamená, že před instalací např. Linuxu nebo AmigaOS bylo nutné disk správně naformátovat (např. pomocí nástroje v openfirmwaru) a připravit bootovací partition. SmartFirmware umí načítat jádro systému z ext2 oddílu, avšak není kompatibilní s novějšími verzemi ext3/ext4 - proto se u Pegasosu používaly raději starší formáty nebo AFFS známý z Amigy​.

Historický kontext

Pegasos II. byl uveden na trh zhruba v roce 2003 jako nástupce původního Pegasos I. (ten byl vyráběn v letech 2002 - 2003)​. Pegasos I. trpěl hardwarovým bugem severního můstku Articia S, což firma Genesi vyřešila právě novým designem Pegasos II. s čipsetem Marvell​. Vývoj a výrobu hardware zajišťovala německá firma bplan GmbH (spolu založená bývalými inženýry firmy Phase5 známé z éry Amiga), zatímco Genesi USA zastřešovala distribuci, marketing a ekosystém. Deska Pegasos II. zapadala do snah o oživení alternativních platforem v první polovině roku 2000 - zejména v komunitě okolo počítačů Amiga a dalších PowerPC systémů. V době dominance platformy PC nabízela možnost postavit výkonný desktop na neintelovské architektuře PowerPC podobně, jako to dělala firma Apple (Power Mac G4) či tehdejší projekty AmigaOne. Pegasos II. však mířil nejen na uživatele Amigy, ale obecně na technologické nadšence a vývojáře, kteří chtěli moderní PowerPC počítač otevřený různým operačním systémům.

První verze Pegasosu II. byly dodávány s procesory Freescale G4 s taktem 1GHz a Genesi je propagovala pod označením Open Desktop Workstation (ODW) - šlo o kompletně sestavený počítač pro vývojáře​. ODW získal v roce 2005 ocenění “Best in Show” na vývojářské konferenci Freescale Technology Forum​ a nesl certifikace “ATI Certified” (grafika Radeon) a “Ready for IBM Technology”​, což ukazuje na oficiální uznání této platformy ze strany velkých technologických firem. IBM a Freescale dokonce s Genesi spolupracovali na projektu Open Server Workstation (OSW), který využíval Pegasos II. jako základ serverové / workstation platformy s otevřenými specifikacemi​. Genesi uvolnila kompletní technické specifikace Pegasosu jako open source hardware, aby usnadnila případné licencování a širší využití designu​. Například v roce 2005 získala licenci firma ODM Technologies s plánem vyrábět derivát Pegasosu pro embedded trh v sérii 50.000 kusů​.

Pegasos II. primárně sloužil jako alternativní osobní počítač a vývojářská stanice. Uživatelé z řad fanoušků Amigy jej využívali jako „novodobou Amigu“ (v kombinaci se systémem MorphOS) a současně jako plnohodnotný Linuxový počítač. V říjnu 2004 byl Pegasos II. předveden dokonce v praxi na konferenci Freescale Embedded Connectivity Summit - Genesi vybavila celý internetový kiosek této akce počítači Pegasos ODW s G4 procesory. Návštěvníci si mohli volit mezi více operačními systémy, včetně distribucí Gentoo, Crux, Yellow Dog, Debian GNU/Linux a také MorphOS​. Tyto úspěchy ukazují, jak Pegasos zapadal do tehdejšího vývoje: byl jednou z mála alternativních platforem nabízejících moderní výkon mimo svět PC, a přitom cenově dostupnou pro nadšence. V konkurenci existovaly například zmíněné počítače AmigaOne (rovněž PowerPC) či později menší PPC desky jako Efika (také od Genesi), ale Pegasos II. si získal pozornost díky vyvážené kombinaci výkonu G4, bohaté výbavy a aktivní komunity.

Výroba Pegasosu II. probíhala přibližně do roku 2006, kdy byla ukončena. Důvodem bylo zavedení směrnice EU RoHS omezující používání olova - Genesi se rozhodla, že přepracování výroby na bezolovnatý proces by bylo příliš nákladné, a produkci proto zastavila​. I po ukončení oficiální výroby však zůstaly existující desky v aktivním používání komunitou a objevovala se softwarová vylepšení (nové verze MorphOS, podpora dalších operačních systémů atd.) ještě mnoho let poté.

Operační systémy

Pegasos II si získal oblibu zejména díky široké podpoře operačních systémů. Díky otevřenému firmware (Open Firmware) a standardizovanému hardwarovému vrstvě (HAL) bylo portování systémů relativně snadné​. Následují hlavní OS, které Pegasos II podporuje:

MorphOS

Nativní systém vyvíjený pro Pegasos a podporovaný přímo firmou Genesi​. MorphOS je moderní potomkem AmigaOS - je zpětně kompatibilní s mnoha aplikacemi z klasické Amigy (pokud „hrály podle pravidel“ a nepřistupovaly přímo k hardware) a zároveň existuje množství nových programů přímo pro MorphOS. MorphOS běží na Pegasos II. velmi svižně a Genesi jej svého času dodávala přímo s novými deskami. Ve verzi 1.x byl MorphOS dodáván např. na CD spolu s Pegasosem, později se rozvíjel nezávisle (po skončení výroby hardware byl portován i na Mac Mini G4, PowerBooky atd., což svědčí o jeho flexibilitě). MorphOS se stal hlavním operačním systémem pro uživatele Pegasosu, kteří chtěli navázat na dědictví Amigy v moderním provedení.

Linux

Pegasos II. měl od počátku vynikající podporu v Linuxové komunitě a byl kompatibilní s více distribucemi pro PowerPC. K nejoblíbenějším patřil Debian GNU/Linux, dále např. Gentoo, Yellow Dog Linux, openSUSE, Crux PPC či specializovaný MontaVista Linux pro embedded nasazení​. Otevřený firmware umožnil boot více způsoby (přímo jádro z disku, nebo přes zavaděč jako BootCreator). Od verze jádra Linuxu 2.6.13 (rok 2005) je podpora Pegasosu přímo součástí oficiálního linuxového jádra​ - tj. není nutné žádné patchování, Pegasos II. je v ní brán jako standardní platforma. To výrazně usnadnilo použití Linuxu; mnozí majitelé Pegasosu jej využívali jako dual-boot systém (MorphOS na jedné partition a Linux na druhé). Linux na Pegasosu umožnil i běh dalších OS v emulaci - známý je třeba projekt Mac-on-Linux, díky němuž bylo možné na Pegasosu provozovat i Mac OS X (PPC verzi) nebo starý Mac OS 9 v emulovaném prostředí, ačkoliv to formálně porušovalo EULA Applu​.

AmigaOS 4.1

Paradoxně původní následovník AmigaOS pro PowerPC hardware (vyvíjený firmou Hyperion) nebyl na Pegasos II. zpočátku dostupný. AmigaOS 4.0 byl licencován jen pro hardware Eyetech AmigaOne a staré PPC turbokarty Amiga, takže Genesi neměla právo jej nabízet na Pegasosu. Přesto hardware Pegasos II. technicky splňoval požadavky a komunita dlouho volala po jeho zpřístupnění i na této desce. K průlomu došlo až koncem desetiletí - 31. ledna 2009, kdy Hyperion oznámil oficiální podporu Pegasosu II. v systému AmigaOS 4.1​. Prakticky to znamenalo, že si uživatelé mohli zakoupit speciální verzi AmigaOS 4.1 určenou pro Pegasos II. (distribuci zajišťovala firma ACube Systems). Tato verze je funkčně téměř shodná s verzí pro AmigaOne a umožňuje na Pegasosu spustit moderní AmigaOS aplikace. Bootování AmigaOS 4 na Pegasosu probíhá přes SmartFirmware - typicky se z firmware spouští zvláštní booter (amigaboot.of), který pak zavede jádro AmigaOS z RDB oddílu na disku​.

Oficiálně podporovaný AmigaOS 4.1 pro Pegasos II. měl ale určitá omezení: některé hardwarové komponenty nemají v AmigaOS ovladače (například FireWire není v AmigaOS využit vůbec a druhý síťový 100Mb port možná neměl oficiální ovladač). Také 3D akcelerace byla limitována podporou grafických karet - AmigaOS 4.1 podporuje na Pegasosu hlavně karty Radeon série 9000 (R200), zatímco MorphOS si později poradil i s novějšími R300. Neoficiálně existovaly pokusy zprovoznit AmigaOS 4 i dříve - například někteří betatesteři měli upravené verze pro Pegasos nebo se používaly různé triky (později byl AmigaOS 4.1 na Pegasosu emulován v QEMU apod.). Tyto neoficiální postupy však nebyly jednoduché ani široce rozšířené. Až zmíněná verze 4.1 v roce 2009 dala majitelům Pegasosu možnost legálně a relativně snadno provozovat AmigaOS vedle MorphOS a Linuxu. Tím se Pegasos II. stal unikátním strojem, který dokáže spouštět všechny tři hlavní „next-gen“ Amiga platformy (MorphOS, AmigaOS 4 i AROS/Linux) na jednom fyzickém hardwaru.

Kromě výše uvedených běžných operačních systémů existovala pro Pegasos II. i podpora dalších systémů: například NetBSD (od verze 5.0)​, experimentální port OpenSolaris for PowerPC s Pegasosem jako referenční platformou​, či QNX Neutrino RTOS​. V roce 2003 byl zahájen port OpenBSD/pegasos, ale kvůli nedostatku dokumentace a sporům o financování byl v roce 2004 ukončen a podpora Pegasosu z OpenBSD zase odstraněna​.)

Využití v praxi

Pegasos II. našel uplatnění především jako alternativní domácí počítač pro nadšence, vývojářská platforma a v menší míře i ve specializovaných řešeních. Vzhledem k své koncepci „vše v jednom“ (deskopová základní deska s integrovaným zvukem, síťovkami atd.) byl ideální pro sestavení vlastního PowerPC desktopu. Uživatelé jej využívali k běžné práci, prohlížení webu, multimédia i hraní starších her - to vše buď pod MorphOS (kde byla kompatibilita s amigáckým softwarem), nebo pod Linuxem (který nabízel velké množství současných aplikací). Díky podpoře grafických karet do AGP slotu bylo možné dosáhnout slušného 2D/3D výkonu (oblíbené byly karty ATI Radeon, např. 9250). Kompaktní MicroATX deska se vešla i do menších skříní, takže vznikala i řešení typu Home Media Center - Genesi sama nabízela sestavu Home Media and Communication System založenou na Pegasos II. G4 s pasivním chlazením​, zaměřenou na domácí zábavu. Ačkoli plánované set-top boxy postavené na Pegasosu nebyly nikdy dotaženy do konce a na trhu se neobjevily​, v komunitě kolovalo několik DIY projektů mediálních center a “prostředníků” mezi TV a internetem právě na bázi Pegasosu či menší Efiky.

V oblasti vývoje software sloužil Pegasos II. zejména k vývoji aplikací pro MorphOS a AmigaOS, případně k portování open-source software na tyto platformy. Genesi v rámci programu PowerDeveloper rozdávala či se slevou poskytovala desky vývojářům, kteří na Pegasos portovali Linuxové aplikace nebo napsali něco pro MorphOS. Tím si Pegasos získal aktivní vývojářskou komunitu. Například na LinuxTag 2004 byly představeny projekty běžící na Pegasosu (např. Blender 3D renderování na Altivec G4, atd.). Pegasos II. byl díky přítomnosti dvou gigabitových portů a stabilnímu Linuxu používán i jako malý server nebo síťový prvek - dalo se z něj udělat router, NAS úložiště nebo třeba herní server. Existoval návrh využít Pegasos pro síťový monitoring („Pegasos Guardian“), ale ten nebyl komerčně realizován​. Některé firmy či univerzity krátce experimentovaly s nasazením Pegasosu ve výpočetních clusterech s Linuxem, ale širšího rozšíření v průmyslu tato platforma nedosáhla (mimo jiné kvůli omezené výrobě a nástupu výkonnějších 64bit PowerPC a později konci PPC na desktopu).

Komunita okolo Pegasosu II. byla v letech 2003 až 2008 velmi živá. Uživatelé se sdružovali na fórech jako MorphZone, amiga.org, Pegasos.org či později PowerDeveloper. Byla pořádána setkání a prezentace - např. akce PUSH 2004 ve Švédsku byla celá věnovaná Pegasosům a MorphOS. Genesi (resp. zakladatelé Bill Buck a Raquel Velasco) aktivně komunikovali s komunitou a poskytovali pravidelné aktualizace firmware i podpory. Poslední vydání SmartFirmware pro Pegasos II. přinesla např. rychlejší boot či opravy chyb a komunita sama přicházela na různé “vychytávky” - přetaktování G4 CPU až na 1.3 GHz, použití SATA řadičů přes PCI (s omezením, že z nich nešlo bootovat přímo) apod. I po ukončení oficiální podpory vydržela komunita Pegasos / MorphOS aktivní: MorphOS tým pokračoval ve vývoji systému (MorphOS 2.x a 3.x, které Pegasos II. stále podporují dodnes) a fanoušci Pegasosu sdíleli zkušenosti, jak udržet tyto stroje v provozu v moderní době.

Zajímavostí je, že Pegasos II. se stal spojnicí mezi světy MorphOS a AmigaOS. Zpočátku existovalo jisté napětí - “MorphOS vs. AmigaOS” tábory - dané i právními spory mezi firmami Genesi a Amiga Inc. Po uvolnění AmigaOS 4 pro Pegasos se ale mnoho uživatelů sblížilo, protože na jednom počítači mohli provozovat oba systémy. Pegasos II. tak fakticky uzavřel kruh: umožnil pokračování odkazu klasické Amigy (přes MorphOS i AmigaOS) a současně zapojil Amiga komunitu do širšího dění v open-source světě (Linux, *BSD, QNX na PPC). Ačkoli v absolutních číslech šlo o okrajovou platformu, zanechal Pegasos II. výraznou stopu v historii alternativních počítačů. Dodnes je nostalgicky připomínán v komunitách retro nadšenců jako zdařilý pokus o „novou Amigu” a otevřenou PowerPC platformu, která předběhla svou dobu.

Technická specifikace

Výrobce	Genesi
Datum uvedení:	2003
Ukončení prodeje:	2006
TECHNICKÁ SPECIFIKACE
Formát:	MicroATX
Procesor:	Freescale G3 750cxe / 600 MHz Freescale G4 7447 / 1000 MHz Freescale G4 7447A /  1400 MHz
Jader:	1
Provedení:	CPU modul
Paměť:	2x 1GB DDR-266 (PC2100) - maximálně 2GB
Maximální kapacita:	2GB
Northbridge:	Marvell Discovery II MV64361
Southbridge:	VIA VT8231
Grafický slot:	1× AGP 2×/4× slot (pro grafickou kartu)
Audio:	Zvukový kodek AC’97
IDE:	2x IDE ATA100
Disketová mechanika:	1x konektor pro disketovou mechaniku​
Ethernet:	1x 1000 Mbps 1x 10/100 Mbps
USB:	2x USB 1.1 (externí) 1x USB 1.1 (interní)
PCI sloty:	1× 66 MHz 2× 66 MHz
Sériový port:	2x RS232
Paralelní port:	1x EPP/ECP
Ostatní:	2x PS2 1x joystick / MIDI (Gameport) 1x IRDA 3x IEEE1394 porty (400Mbit) - dva externí konektory, jeden interní
Hmotnost:	Cca. 600 gr
Rozměry:	Šířka: 236 mm, výška: 172 mm (formát MicroATX)