Pegasos I.

Pegasos I. je mikro-ATX základní deska s procesorem architektury PowerPC, vyvinutá firmou Genesi (spojením společností bplan GmbH a Thendic-France) jako alternativní platforma inspirovaná Amiga komunitou​. Byla navržena především pro provoz operačního systému MorphOS, ale podporovala i různé distribuce Linuxu a další systémy. Níže jsou uvedeny podrobné technické specifikace, historický kontext jejího vzniku, využití v praxi, podporovaný software a operační systémy, stejně jako následovníci této platformy.

Historický vývoj a kontext vzniku

Vývoj základní desky Pegasos I. započal kolem roku 2001 v německé firmě bplan GmbH ve spolupráci s francouzskou společností Thendic-France, které se později spojily do firmy Genesi​. Cílem bylo vytvořit moderní desktopovou platformu na bázi procesoru PowerPC, která by navázala na odkaz počítačů Amiga a poskytla základ pro nový operační systém MorphOS. Pegasos I. byl poprvé představen koncem roku 2002 - komerční uvedení proběhlo na výstavě Amiga + Retro Computing 2002 v německých Cáchách (7. - 8. prosince 2002)​. V té době byl současně oficiálně uveden i systém MorphOS 1.0, vyvíjený právě pro tuto platformu​.

První série desek označované Betatester, byla rozeslána začátkem roku 2002 vybraným vývojářům, avšak záhy se projevily vážné chyby čipsetu Articia S od společnosti MAI Logic​​. Tyto chyby způsobovaly nestability sběrnice zejména při DMA operacích a bránily spolehlivému provozu. Ve spolupráci firem bplan a MAI byl vyvinut hardwarový patch nazvaný „April“, který postupně tyto problémy řešil​. První revize opravy April1 byla k dispozici v prosinci 2002 a základní desky bez této opravy byly firmou vyměňovány za nové, již opravené kusy​. Brzy však byl odhalen další nedostatek v čipsetu a tak následovala druhá revize April2 (dokončena v únoru 2003)​. Pegasos I s April2 již byl poměrně stabilní, ale zpoždění a komplikace s vývojem čipsetu vedly firmu Genesi k rozhodnutí ukončit další produkci desek Pegasos I. a soustředit se na nástupnický model s novou čipovou sadou​. Stávajícím majitelům Pegasos I. byl přibližně za 200€ nabídnut zvýhodněný upgrade na budoucí Pegasos II..

Pegasos I. byl vnímán jako součást tzv. „next-gen Amiga“ éry, kdy se Amiga komunita rozdělila na podporovatele dvou alternativ: MorphOS / Pegasos vs. AmigaOS 4 / AmigaOne (často označováno jako souboj „modrých vs. červených”). MorphOS a Pegasos nabídly Amiga komunitě okamžitě použitelný systém v době, kdy oficiální AmigaOS 4 teprve dozrával a hardware AmigaOne měl své vlastní problémy. Část komunity přijala Pegasos I. pozitivně - oceňovala otevřenější přístup firmy Genesi, relativně moderní výkon procesoru G3 a tichý chod („cool computing” díky nízkému TDP G3). Jiní byli skeptičtí kvůli počáteční nestabilitě (u prvních revizí bez April) a také kvůli rivalitě mezi tábory MorphOS a AmigaOS. Pegasos I. však jednoznačně rozšířil pole alternativních počítačových platforem - vedle platformy Apple / Mac (také PowerPC v té době) a experimentálních projektů (jako AmigaOne či později Efika) představoval životaschopný desktopový počítač mimo svět x86 PC.

Využití a uživatelé

Kvůli omezenému množství vyrobených kusů zůstalo využití desek Pegasos I. spíše okruhem nadšenců a vývojářů v komunitě alternativních OS. Hlavními uživateli byli domácí uživatelé - fandové Amigy, kteří chtěli moderní nástupnický systém a vývojáři MorphOSu a aplikací pro něj. Pegasos I. sloužil jako referenční hardware pro ladění MorphOS a portování software z Amigy či Unixu.

Díky podpoře Linuxu a open source operačních systémů našel Pegasos I. uplatnění i u technicky zaměřených uživatelů mimo Amiga scénu. Někteří jej využívali jako experimentální server či workstation s Linuxem nebo BSD na platformě PowerPC. Firma Genesi také dodávala Pegasos v sestavě s předinstalovaným MorphOS a Debian Linuxem, což oslovilo uživatele hledající alternativní systém připravený k použití. Pegasos I. se tak objevil v rukou linuxových nadšenců, v akademických projektech a dokonce i ve firemním prostředí jako PowerPC vývojový systém (např. pro vývoj a cross-kompilaci software pro PowerPC embedded zařízení).

Celkově se odhaduje, že byly vyrobeny jen stovky kusů desek Pegasos I., což spolu s krátkou dobou prodeje (2002 - 2003) limitovalo jeho rozšíření. I tak si však Pegasos I. získal místo v historii alternativních počítačů - jeden z kusů byl dokonce darován do Computer History Museum v Kalifornii jako zástupce otevřené PowerPC platformy z počátku 21. století.

Podporované operační systémy, software a firmware

Primárním operačním systémem pro Pegasos I. byl MorphOS, což je AmigaOS-like systém optimalizovaný pro PowerPC. MorphOS na Pegasos I. poskytoval prostředí velmi podobné klasickému AmigaOS včetně emulace starších 68k aplikací, avšak s moderními prvky. MorphOS byl od počátku vyvíjen právě pro tuto platformu a verze 1.x na Pegasos I. fungovala relativně stabilně po aplikaci April2 fixu. MorphOS využíval firmware Open Firmware / SmartFirmware k bootování - vyžadoval specifické rozdělení disku (např. RDB partition tabulku jako na Amize a boot oddíl s AFFS nebo ext2) pro schopnost zavést systém.

Pegasos I, byl atraktivní i pro příznivce Linuxu na alternativních architekturách. Deska plně podporovala řadu PPC Linux distribucí. Již v roce 2003 na Pegasosu běžely distribuce jako Debian, SuSE, Mandrake, Yellow Dog Linux (YDL) či Gentoo​. Genesi často dodával Pegasos s předinstalovaným Debianem nebo Gentoo Linuxem po boku MorphOSu. Díky standardním komponentám (jako VIA southbridge, IDE, USB, LAN) měla většina běžných linuxových jáder na Pegasosu podporu zařízení zajištěnu. Výzvou byl pouze vlastní start systému - řešený přes Open Firmware (kde se například musel načíst kernel z definovaného oddílu). Některé distribuce pro Pegasos dodávaly předpřipravené obrazy a návody k instalaci. Kromě Linuxu byla hlášena i kompatibilita s BSD systémy - například OpenBSD fungovalo na Pegasosu I. a komunitně se experimentovalo i s FreeBSD (byť ve formě neoficiálních portů)​.

Unikátní otevřenost Pegasos I. přilákala vývojáře dalších operačních systémů. Byly podniknuty porty open-source systému AROS (Amiga Research OS) na Pegasos, stejně tak se experimentovalo s běhy OpenBeOS (pozdější Haiku) a mikrojádrového OS NewOS​. Díky podpoře open firmware standardu CHRP a dostupnosti hardware pro vývojáře bylo Pegasos I. jednou z mála platforem, kde si tyto systémy mohli vývojáři vyzkoušet na reálném PowerPC hardwaru. Kromě toho, přes emulační nástroje, bylo možné na Pegasos I. provozovat i jiné operační systémy: například Mac OS 9 / Mac OS X fungoval nepřímo skrze emulaci Mac-On-Linux (běžícího nad Linuxem)​. Klasický AmigaOS 3.1 - 3.9 bylo možné spustit v emulátoru UAE nebo využitím vestavěné emulační vrstvy MorphOSu (A-Box)​. AmigaOS 4.x pro PPC oficiálně Pegasos I. nepodporoval kvůli licenčním omezením a konkurenčním sporům.

Firmware a bootování

Pegasos I. využívá firmware SmartFirmware, což je implementace Open Firmware - podobně jako u počítačů Apple či Sun. Tento firmware poskytuje boot prompt a provádí inicializaci hardware. Pro boot z pevného disku bylo nutné dodržet specifický postup: disk musel mít tzv. RDB (Rigid Disk Block) partition mapu jako na Amize a zaváděcí oddíl s filesystémem AFFS1 nebo ext2, odkud firmware načítal zavaděč MorphOSu nebo Linuxu. Toto řešení bylo nezvyklé pro uživatele PC světa, ale v Amiga / MorphOS komunitě bylo dobře známo. Samotný firmware dále umožňoval nastavení bootovacích parametrů, podobně jako Open Firmware na Power Macintoshích.

Problémy s čipsetem Articia S

Za zmínku stojí, že část problémů Pegasosu I. byla na pomezí hardwaru a softwaru - chyba severního můstku Articia S ovlivňovala komunikaci s pamětí a zařízeními (DMA) a projevovala se napříč systémem. Řešení formou April fixu bylo na úrovni hardware (doplnění čipu / patch kabelů na desce), takže z pohledu operačních systémů se Pegasos April2 tvářil již jako bezproblémový. Konkurenční desky AmigaOne se stejným čipsetem řešily podobné potíže softwarově např. omezením DMA v ovladačích, což vedlo ke sporům o tom, které řešení je lepší​. Pegasos I. s April2 se nakonec ukázal jako poměrně stabilní platforma pro MorphOS i Linux, zatímco trvalejším řešením bylo až nahrazení čipsetu zcela novým (u Pegasos II)​.

Nástupnické produkty a další vývoj

Přímým následovníkem této desky se stal Pegasos II., uvedený koncem roku 2003. Ale o tom v dalším samostatném článku.

Technická specifikace

Výrobce:	Genesi
Datum uvedení:	2002
Ukončení prodeje:	2003
TECHNICKÁ SPECIFIKACE
Typ skříně:	MicroATX
Procesor:	IBM PowerPC 750CXe G3 / 600 MHz (modulární CPU karta)​
RAM:	2× DIMM slot pro PC133 SDR SDRAM (registrované moduly) až 2 GB​)
Operační systém:	MorphOS
Čipová sada:	MAI Logic Articia S + hardwarová oprava „April“ (řešící chyby čipsetu) Southbridge VIA VT82C686B (poskytuje zvuk, USB, IDE aj.)
Sběrnice FSB:	100 MHz (frekvence systémové sběrnice)​
Zvuk:	Integrovaná AC’97 zvuková karta (kodek VIA VT82C686) - stereo vstup/výstup (Line-in/out), mikrofonní vstup, optický S/PDIF výstup​
Úložiště:	2× IDE ATA-100 port (podpora až 4 zařízení)​ 1× Floppy (34pinový konektor pro disketovou mechaniku)​
Vstupy a výstupy:	2× PS/2 (klávesnice a myš)​ 1× sériový port RS-232 (DB9)​ 1× paralelní port (DB25)​ 1× herní/MIDI port (DB15, pro joystick/MIDI)​. 1x Interní infračervený (IrDA) konektor​.
Rozšiřující sloty:	1× AGP 2× slot pro grafickou kartu​. 3× PCI 32bit 33 MHz sloty pro karty
Rozšíření:	3× USB 1.1 (2× externí port, 1× interní header na desce)​ 3× IEEE 1394 FireWire 100/200/400 Mb/s (2× externí, 1× interní)​. 1× Ethernet 10/100 Mb/s (RJ45) vestavěný síťový adaptér
Hmotnost:	Cca. 350 - 450 gramů
Rozměry:	Šířka: 236 mm, výška: 244 mm,