Acutiator

• Vývoj: Commodore
• Rok vývoje: 1990 - 1991

Acutiator byl novou architekturou určenou pro low-end a high-end zařízení firmy Commodore navrženou Dave Hayniem mezi lety 1990 a 1991. Architektura Acutiator definovala stavební bloky pro cenově přijatelné, vysoce výkonné systémy používající procesory Motorola 68040. Jako přechod Dave Haynieho od vlastních návrhů k průmyslovým standardům, měl být Acutiator zcela modulární. Návrh architekrury předpokládal řadu AGA, AA+ a AAA systémů používajících procesory 68040, 68060 nebo dokonce RISC procesory.

Podobně jako u novější desky BoXeR, byl návrh tohoto systému zcela modulární a nebyl závislý na procesoru nebo grafickém subsystému. Původně používal návrh Dave Haynieho – sběrnici Amiga Modular Interconnect, ale při uvedení velice podobné PCI sběrnice od ní bylo upuštěno.

Specifikace architektury Acutiator od Dave Haynieho

Subsystém základní desky

Všechny systémy využívající architekturu Acutiator byly založeny na subsystémech základní desky. To umožnilo poskytnout základní funkce jako např. DRAM a standardní vstupní a výstupní zařízení. Modulární deska Acutiator mohla obsahovat sběrnici AMI, jeden DRAM slot a několik „speciálních“ vstupně – výstupních slotů.

• Řadič základní desky
  Hlavní sběrnicový řadič architektury Acutiator nahrazoval a vylepšoval některé funkce čipů Ramsey, Gary a Buster u Amigy 3000.
• AMI (Amiga Modular Interconnect) sběrnice
  Modulární sběrnice Acutiator Modular Interconnect byla určená pro použití řady Motorola 68k procesorů. Také umožňovala spolupráci s alternativními procesory jako např. DSP nebo SCSI. Sloty mohly být osazeny několika koprocesory, které asistovaly hlavnímu procesoru.
• SCSI procesor
  Vysoce výkonné systémy vyžadovaly použití DMA SCSI rozhraní. Specifikace architektury Acutiator v té době doporučovala integraci řadiče NCR 53C710 SCSI-2 se sběrnicí AMI nebo procesorovou lokální sběrnicí. Implementace SCSI procesoru mohla přinést značné vylepšení v porovnání s Amiga SCSI rozhraním a měla dosahovat přenosové rychlosti až 10Mb/s v synchronním módu. I/O sběrnice měla podporovat také IDE rozhraní, které mělo být nejpravděpodobněji použito u low-end verzích.
• Pomocný procesor (pro zpracování signálù z periferních jednotek)
  Volba čipu AT&T DSP3210 znamenala získání rychlého procesoru pro zpracovávání úkolů, které by jinak zpomalovaly systém. Ty tak mohly být zpracovávány až desetkrát rychleji než pomocí procesoru Motorola 68040. Systém měl být schopen dekódovat MPEG audio i video. ÄŚip DSP3210 měl být integrován s 68k lokální nebo AMI sběrnicí.
• Video kompresní procesor
  Věrný multimediálním kořenům Amigy, bylo zvažováno také přidání video kompresního procesoru. Ten měl být spolupracovat přímo s I/O sběrnicí pro operace v reálném čase. Volba, jaký video procesor použít, byla stále zvažována a byla opakovaně změněna v průběhu dalších let (1991-1993).
• DRAM slot
  Tato sběrnice umožňovala osazení 64-bitovými DRAM moduly až do maximální velikosti 128MB (stále jsme v roce 1991).
• Amiga Chip Subsystem
  Amiga Chip řadič řídil všechny funkce spojené s čipy, včetně data burst, bufferování a ovládání vyrovnávací paměti. V závislosti na použitém čipsetu měly být použity různé verze čipového řadiče. Nejdříve bylo plánováno rozhraní s AAA čipsetem, ale když byl vývoj tohoto čipsetu zrušen, přešlo se na návrh Hombre.
• Další sloty na základní desce
  U high-end systémů bylo několik funkcí základní desky přesunuto na samostatné I/O sloty.

Co se stalo s Acutiatorem?

Ke konci svého života, firma Commodore přijala Acutiator jako architekturu pro pohon vysoce výkonných Amig příští generace. Tato vize se téměř dočkala realizace ve chvíli, kdy byl konečně uveden čipset Hombre. Finanční problémy společnosti na konci roku 1993 však vývoj této architektury téměř zastavily. Něž Amigu v roce 1995 koupila firma Escom, byla tato architektura již zastaralá a vývoj byl nadobro ukončen.