OASys (Amiga, Inc.)

Koncept OASys vznikl v rámci společnosti Amiga, Inc. na přelomu tisíciletí jako vize zcela nové generace operačního systému Amiga. Hlavním autorem myšlenky byl Fleecy Moss, který v Amiga, Inc. působil ve vedoucí roli (spoluzakladatel a později vedoucí vývoje) po roce 2000. Moss již dříve spolupracoval na komunitním projektu KOSH (Knowledge Operating System/Hardware), jehož cílem bylo navrhnout uživatelsky orientovaný, objektový systém. Zkušenosti z KOSH výrazně ovlivnily filozofii OASysu. Po převzetí značky Amiga firmou Amiga, Inc. se Moss snažil prosadit moderní koncept OS, který by nebyl zatížen omezeními klasického AmigaOS 3.x a který by posunul platformu do budoucna. Důležité je, že OASys stál mimo projekt AmigaDE (později Amiga Anywhere) - zatímco AmigaDE byl multiplatformní runtime na bázi technologie Tao Intent pro běh přenosných aplikací, OASys měl představovat plnohodnotný nativní operační systém nové generace Amiga. (AmigaDE však měl být v rámci OASysu integrován či podporován, aby zůstala zachována přenositelnost aplikací.)

Filozofie a cíle OASys

Filozofií OASysu bylo navrhnout operační systém „na zelené louce“ (tj. od základu nově), který by zachoval pozitivní prvky „ducha Amigy“ (efektivitu, multimediální zaměření, přívětivost pro vývojáře) a zároveň odstranil letité technické limity původního AmigaOS. Fleecy Moss opakovaně zdůrazňoval potřebu modernizace: nový systém měl obsahovat funkce, které klasické Amigy postrádaly - zejména ochranu paměti, preemptivní multitasking s podporou více procesorů (SMP), podporu více uživatelských účtů a další rysy moderních operačních systémů. Základním cílem byla plná objektovost a modulárnost: OASys měl být postaven jako systém složený z komponent / objektů, které spolu komunikují jasně definovanými rozhraními. Tato objektově orientovaná architektura měla umožnit snadnější rozšiřitelnost systému - místo monolitických aplikací by systém i aplikace sestávaly z menších spolupracujících částí (podobný koncept byl zvažován už v projektu KOSH). Výsledkem mělo být prostředí, kde by si uživatelé i vývojáři mohli lépe přizpůsobit a rozšiřovat funkce systému.

Dalším zásadním cílem byla nezávislost na platformě a hardware. Zatímco klasický AmigaOS byl svázán s procesory Motorola 68k (případně PowerPC u novějších verzí), OASys měl být přenositelný na různé architektury. Vize počítala s tím, že jádro systému bude abstraktní a většina systémových komponent bude napsána v přenositelném jazyce (např. C++), aby OASys mohl běžet na různých procesorech (PowerPC, x86 apod.). S tím souvisí i myšlenka využití virtuálního stroje z AmigaDE: OASys měl pravděpodobně umožnit běh aplikací psaných pro VP (Virtual Processor) od Tao, čímž by se dosáhlo kompatibility na více platformách. Filozofie „write once, run anywhere“, kterou prosazovalo AmigaDE, měla tedy najít své místo i v OASys - buď formou integrace celého AmigaDE jako jedné z vrstev nového OS, nebo poskytnutím podobné portability přímo v architektuře OASys.

V neposlední řadě byl cíl sjednotit uživatelský zážitek napříč různými zařízeními. Na začátku 21. století Amiga, Inc. uvažovala o širším záběru - od desktopů po handheldy. OASys měl být navržen tak, aby mohl běžet na různých typech zařízení a poskytovat konzistentní prostředí. Tato vize souvisela s tehdejším trendem síťové transparentnosti a distribuovaných výpočetních modelů - vize OASys pravděpodobně zahrnovala i snadné propojování systémů po síti, sdílení objektů a služeb mezi zařízeními (což byla evoluce původní myšlenky Amiga „podpory pro spolupráci“ například prostřednictvím Arexx apod., rozšířená do moderní podoby).

Stručně shrnuto, hlavní cíle OASys byly:

Moderní jádro s ochranou paměti a SMP: Zajistit stabilitu a výkon na úrovni tehdejších špičkových operačních systémů (Windows NT/2000, Linux, Mac OS X), čímž by Amiga dohnala technologický dluh.
Objektově orientovaný design: Každá část systému (ovladač, služba, aplikace) jako komponenta / objekt s definovaným rozhraním, což usnadní aktualizace a upgrade za běhu.
Modularita a rozšiřitelnost: Uživatel by mohl přidávat či odebírat moduly systému podle potřeby; vývojáři třetích stran by mohli snadno nahrazovat části systému vlastními (např. alternativní souborové systémy, GUI prvky atd.) bez hackování, díky jasně definovaným API.
Přenositelnost mezi platformami: Aby Amiga již nebyla vázána na úzký okruh hardware; nový OS by mohl běžet tam, kde bude dávat smysl (včetně případného PC hardware). To mělo zajistit dlouhodobou udržitelnost platformy.
Zpětná kompatibilita „nenativně“: Přímo jádro OASys sice nemělo vycházet z původního AmigaOS, ale plánovalo se zachovat možnost provozovat aplikace z AmigaOS 68k (případně i z AmigaOS4/PowerPC) prostřednictvím emulace nebo sandboxu. Tím by přechod uživatelů na nový systém byl snazší - staré programy by bylo možno spouštět například přes integrovaný emulátor (podobně jako je v AmigaOS4 integrován emulátor Petunia či E-UAE pro staré aplikace.
Integrace s AmigaDE: Jak bylo zmíněno, OASys a AmigaDE neměly být konkurenti, ale doplňky - ideální stav byl, že nový OS nabídne jak nativní API pro výkonné aplikace, tak umožní běh přenositelných aplikací pro VP (AmigaDE) uvnitř svého prostředí.

Návrh a architektura

Konkrétní architektura OASys nebyla nikdy plně zveřejněna v oficiální dokumentaci - existovala spíše ve formě interních návrhů a vizí prezentovaných Mossem v rozhovorech či na diskusních fórech. Přesto lze na základě jeho vyjádření a dobových informací rekonstruovat obecné rysy architektury:

Mikrojádro nebo hybridní jádro:

OASys měl pravděpodobně využívat moderní přístup k jádru operačního systému. Z kontextu (důraz na objektovost a modularitu) se usuzuje, že jádro by bylo štíhlé (mikrokernel), zajišťující jen základní služby (plánování procesů / vláken, komunikaci, správu paměti) a veškeré vyšší funkce by běžely v oddělených serverech / službách nad jádrem. To by podporovalo stabilitu - pád ovladače či komponenty by neshodil celý systém, protože by běžel v izolaci. Alternativně mohl být použit hybridní přístup (podobně jako u Apple XNU kernelu), kde některé subsystémy by byly integrovány kvůli výkonu, ale obecně by architektura byla výrazně modulární.

Objektový messaging:

Jakožto objektově orientovaný operační systém by OASys interně používal komunikaci mezi komponentami formou posílání zpráv / metod objektům. Každá systémová služba (např. filesystém, GUI, síť) by mohla být samostatný objektový modul s definovaným interface. Inspirací zde mohl být například systém SOAP na Amize (bohatě objektová knihovna od Haage&Partner v AmigaOS 3.x) nebo obecně interface-based architektura, jakou později zvolil třeba MorphOS. Tím by se lišil od monolitického AmigaOS, kde subsystémy byly provázané a běžely ve společném adresním prostoru.

Sandbox pro staré aplikace:

Architektura zřejmě počítala s odděleným prostředím (sandboxem) pro staré aplikace z AmigaOS. Mohlo jít o subsystém, který by emuloval API AmigaOS 3.x - buď pomocí integrované emulace (68k CPU) nebo přibalením části open-source projektu AROS či využitím již hotových emulátorů. Tento sandbox by byl jen jednou z „osobností“ systému, zatímco nativní aplikace by využívaly nové API OASys. (Tato koncepce více API vrstev v jednom OS má obdobu např. ve Windows NT, který podporoval POSIX i Win16 subsystémy vedle sebe.)

Grafické rozhraní a GUI:

Ačkoli detailů o GUI není mnoho, dá se předpokládat, že OASys by přišel i s novým grafickým subsystémem a desktopovým prostředím. Pravděpodobně by navazovalo na odkaz Workbenche, ale postaveného úplně nanovo. Mohlo jít o úplně nový GUI toolkit - nebo by se zvažovalo použití existujících moderních knihoven (tehdy například Qt nebo jakých). Vzhledem k modulárnímu přístupu by GUI bylo jen jednou z komponent, kterou by uživatel teoreticky mohl vyměnit (tj. možnost alternativních GUI nad stejným základem).

Síťová a distribuovaná vrstva:

Vize OASys zahrnovala i to, že počítač nebude izolovaný - předpokládala se nativní podpora pro síťové služby, možná i pro distributed computing. Mohlo to znamenat zabudování technologie umožňující sdílení objektů OASys mezi počítači (např. objekt registru, do kterého by mohly nahlížet jiné stroje - něco na způsob CORBA či distribuovaných objektů Java). Tyto úvahy však zůstaly ve fázi idejí.

Vývojové nástroje a prostředí:

Amiga, Inc. plánovala k OASys i nový sadu vývojářských nástrojů. Mělo jít o moderní SDK, které by programátorům umožnilo využít objektový model systému a snadno tvořit komponenty. Zde se opět mohla promítnout zkušenost z AmigaDE – pro DE existoval tzv. Amiga Anywhere SDK pro C++ a Javu, a obdobně by OASys měl vlastní API. Dokumentace naznačovala, že by mohlo jít o elegantnější a jednodušší API než staré AmigaOS (které bylo v C a poměrně nízkoúrovňové).

Je nutné zdůraznit, že žádná veřejná implementace OASys nikdy nebyla představena, takže popis architektury vychází z kombinace Mossových tvrzení, odhadů odborné komunity a analogií s jinými systémy. OASys zůstal ve fázi návrhu na papíře či prototypů – pokud existoval kód, nebyl nikdy zveřejněn ani detailně popsán.

Prototypy a vývojové snahy

Přestože Amiga, Inc. nikdy neuvedla funkční verzi OASysu, v určitých obdobích probíhaly práce na tomto konceptu za zavřenými dveřmi. Z počátku (cca 2000 - 2001) se veškeré úsilí firmy soustředilo na AmigaDE a také na přechodné řešení pro komunitu v podobě AmigaOS 4 (které ovšem firma outsourcovala - vývoj OS4 svěřila externí společnosti Hyperion Entertainment). Tento krok (uzavření smlouvy s Hyperionem koncem roku 2001) jasně ukazuje záměr Amiga, Inc.: AmigaOS 4 pro platformu PowerPC měl být dočasným řešením pro stávající uživatele, zatímco interně se v Amiga, Inc. formoval plán na zcela nový operační systém (právě OASys, de facto zamýšlený AmigaOS 5). Fleecy Moss v té době (2001 - 2003) v několika rozhovorech naznačil, že po vydání OS4 se pozornost přesune na „Next Generation AmigaOS“, který nebude svazován zpětnou kompatibilitou a bude založen na principech, jež připravovali.

Prototypy OASysu jako takové veřejnost neviděla. Je možné, že vznikly některé dílčí komponenty nebo technologická dema v omezeném rozsahu - např. experimentální jádro nebo objektový framework. V komunitě se spekulovalo o různých přístupech: jedna teorie byla, že Amiga, Inc. může využít existujícího moderního mikrokernelu (padala jména jako QNX Neutrino nebo linuxové jádro s modulární nadstavbou) a nad ním vybudovat Amiga-specifické vrstvy. Jiná teorie říkala, že firma spolupracuje s Tao Group na rozšíření jejich systému Intent do plnohodnotného operačního systému (Intent/Elate sice byl spíše embedded OS, ale mohl být rozšířen). Ovšem žádné oficiální potvrzení takových kroků neexistuje. Sám Fleecy Moss preferoval unikátní řešení - vzhledem k jeho víře v objektový design je pravděpodobné, že prototypy byly vyvíjeny interně od nuly spíše než integrací cizích OS.

Z historických zdrojů víme, že vývoj OASysu narazil na značné překážky. Amiga, Inc. měla kolem roku 2001 - 2003 omezené zdroje financí i vývojářů. Po počátečním optimismu následovala finanční krize firmy: projekty se zpožďovaly, slibovaný hardware AmigaOne byl opožděn (nakonec vyráběn třetí stranou Eyetech) a plánovaný software (včetně AmigaDE i OS4) nabral zpoždění. V roce 2003 odešlo nebo bylo propuštěno mnoho zaměstnanců Amiga, Inc. Je pravděpodobné, že kolem té doby práce na OASys v podstatě utichly - buď byly zamraženy, nebo pokračovaly jen v minimálním rozsahu bez reálného pokroku. Fleecy Moss sám byl v té době méně viditelný; zprávy naznačují, že někdy po 2003 již v Amiga, Inc. nefiguroval aktivně (pozdější reorganizace firmy pod novým vedením už ho nezmiňují).

Přesto myšlenka OASys/AmigaOS 5 úplně nezanikla. V letech 2005 - 2007, kdy se Amiga, Inc. pokusila o restart svých aktivit, občas management firmy (zejména CEO Bill McEwen) zmiňoval, že „nový OS“ je stále v plánu. V roce 2007 dokonce McEwen prohlašoval, že AmigaOS 5 bude hotov do 18 měsíců a že předčí tehdy aktuální Mac OS X Leopard. Tato tvrzení však nebyla podložena žádnou ukázkou ani konkrétními informacemi a většina komunity je brala s rezervou - spíše jako snahu udržet zájem investorů. Interně mohla firma zvažovat outsourcing vývoje OASysu (mluvilo se o neupřesněném týmu vývojářů pracujících externě), ale opět - nic hmatatelného se neobjevilo.

Osudy a dopad konceptu OASys

Koncept OASys nakonec zůstal nenaplněnou vizí. Kvůli finančním potížím Amiga, Inc. a právním sporům o značku AmigaOS nebyl OASys nikdy realizován jako produkt, který by se dostal k uživatelům. Spor mezi Amiga, Inc. a Hyperion Entertainment (vývojářem AmigaOS 4) vyvrcholil v roce 2009 smírem, který fakticky přenesl veškerá práva k AmigaOS (včetně budoucích verzí) na Hyperion. V rámci této dohody získal Hyperion exkluzivní a trvalá práva nejen na AmigaOS 4.x, ale i na „jakoukoli budoucí verzi AmigaOS, včetně AmigaOS 5“. To znamenalo, že původní Amiga, Inc. už nad dalším vývojem systému neměla kontrolu. Prakticky vzato tím OASys jako projekt Amiga, Inc. definitivně zanikl, protože firma ztratila možnost uvést vlastní operační systém pod značkou AmigaOS.

Je však zajímavé podívat se na dědictví OASysu. Ačkoli nebyl vytvořen, jeho myšlenky nezůstaly bez vlivu:

Některé koncepty (objektový model, modulární systém) se objevily u následovníků v Amiga světě. Například alternativní systém MorphOS (vyvíjený komunitně na PowerPC) zavedl objektově orientované API zvané Reggae a obecně modulární přístup, čímž částečně naplnil touhy po modernizaci.
Projekt AROS (open-source reimplementace AmigaOS) se v následujících letech rozšířil i na platformu x86 a x86_64 a experimentoval s SMP - tedy kroky, které OASys sliboval.
Někteří lidé z komunity, inspirovaní myšlenkami OASys, se pustili do vlastních experimentálních operačních systémů. Například v OSNews archivu lze nalézt zmínky o projektech snažících se o moderní OS pro Amigu - byť malé, hobby projekty.)
V neposlední řadě koncept „AmigaOS 5“ zůstal symbolem onoho nevydaného ideálu. Kdykoli se později mluvilo o budoucnosti platformy, fanoušci vzpomínali na Fleecyho velké plány.

Samotný Fleecy Moss po odchodu z Amiga, Inc. již na podobném operačním systému nepracoval (veřejně o žádném dalším OS projektu nekolují informace). Jeho jméno tak zůstává spjato s vizí OASys, která se zařadila do dějin Amigy jako „co mohlo být“ - ambiciózní projekt, který však kvůli okolnostem nikdy nespatřil světlo světa.

Zmínky v dobových zdrojích

Přímých zmínek o OASys v dobových materiálech není mnoho, neboť většina detailů byla sdělována neformálně. Přesto lze najít několik referencí, které osvětlují myšlenkové pozadí:

Rozhovory a „Ask Fleecy“ Q&A: Na serveru AmigaWorld.net probíhala okolo roku 2003 série dotazů na vedení Amiga, Inc. („Ask Fleecy“), kde Moss odpovídal komunitě. V některých odpovědích naznačil kontury nového systému - například zmiňoval, že “AmigaOS4 je jen začátek, skutečná revoluce přijde s novou architekturou, na níž pracujeme” (parafráze). Tyto Q&A poskytují náhled do jeho uvažování, byť z pochopitelných důvodů nemohl zacházet do detailů.
Fóra a komunitní weby: Na Amiga.org a dalších fórech se objevovaly informace od lidí blízkých firmě. Například zaměstnanec Amiga, Inc. (pod přezdívkou Neko) občas upustil drobné informace potvrzující, že “OASys je interní kódové označení pro AmigaOS nové generace” a že “je to velmi ambiciózní projekt”. Komunita tyto střípky sbírala a vytvářela si obraz, i když bez oficiálních dokumentů.
Tiskové zprávy Amiga, Inc.: Oficiální tiskové zprávy se termínu OASys vyhýbaly. Nicméně v oznámeních kolem roku 2007, kdy Amiga, Inc. licencovala jméno Amiga některým produktům, CEO Bill McEwen prohlašoval, že vývoj AmigaOS 5 probíhá. Například v říjnu 2007 přinesl magazín APC Magazine zprávu s citací McEwena, že „AmigaOS 5 už běží v našich laboratořích a v určitých ohledech překonává OS X“. Tyto zmínky nepoužívaly jméno OASys, ale je jasné, že šlo o tentýž koncept. Žel, žádné konkrétní podrobnosti v nich nebyly.
Právní dokumenty: Zmíněná dohoda z roku 2009 výslovně jmenuje AmigaOS 5, což potvrzuje, že Amiga, Inc. svůj koncept nové generace OS považovala za „pátou verzi“ AmigaOS, i když nebyla vydána. Tento dokument nepřibližuje technické detaily, ale uzavírá historickou kapitolu - konstatuje, že budoucí AmigaOS (tedy i OASys) již spadá pod Hyperion.

Závěr

OASys zůstává jednou z legend platformy Amiga - ambiciózní operační systém, který sliboval posunout Amigu do 21. století s plnou parádou. Jeho filozofie stavěla na objektovosti, modularitě a přenositelnosti; návrh počítal s moderním jádrem a novými API. A cílem bylo překonat technický dluh a nabídnout uživatelům i vývojářům špičkové prostředí, aniž by se ztratilo kouzlo, které činilo Amigu jedinečnou. Bohužel v důsledku ekonomických a organizačních problémů firmy se OASys nikdy neproměnil v reálný produkt. Zůstaly po něm však inspirace a poučení. Amiga komunita se nakonec vydala jinými cestami (OS4 pod Hyperionem, MorphOS, AROS), ale OASys dodnes představuje “co kdyby” scénář - představitel alternativní budoucnosti, v níž by Amiga měla zcela nový operační systém vytvořený na míru moderní době. I když se nenaplnil, patří OASys do historie Amigy jako významný koncept, který dokumentuje snahu o inovaci v těžkých časech. A v mysli fanoušků navždy zůstane jako mýtický „AmigaOS 5“, který mohl být revolucí, pokud by dostal šanci.