p.OS

Operační systém pOS byl pokusem firmy ProDAD (která se ve své době zabývala hlavně titulkovacími a efektovými programy a vůbec vším, co nějak souviselo s videem) o vytvoření nástupce operačního systému AmigaOS, jehož vývoj byl zahájen v roce 1996. Systém pOS byl určen pro několik procesorů, včetně Amiga 68k/PPC, Apple Macintosh, Intel/Windows, PIOS TransAM a možná i systém A/Box.

p.OS je zkratkou pro "Portable Operating System". Že do tohoto systému měly být integrovány některé z funkcí programů od firmy proDAD je snad samozřejmé, ale to nebylo zdaleka všechno. Systém p.OS měl běžet paralelně s AmigaOS či jiným operačním systémem, což mělo přinést vysokou flexibilitu použití a dále zvyšovalo multitaskingové možnosti tehdejších operačních systémů. U verze pro 680x0 i RISC procesory měla být samozřejmostí podpora multiprocesingu, datatypů, RTG grafických karet (v plné 24bitové hloubce) včetně možností použití vícemonitorového zobrazení. S grafikou souvisí i animované gadgety, popup menu, přesouvání okének s plným obsahem a podobné oku lahodící věci. Součástí systému mělo být také síĹĄové programové vybavení pro globální i lokální sítě, které ale nebylo nijak blíže specifikováno. Vylepšen měl být i multitasking, který měl zahrnovat čistý preemptivní multitasking.

p.OS

Souborový systém obsluhující harddisky byl v 680x0 verzi systému p.OS plně kompatibilní s tehdejším FFS a navíc uměl adresovat až neuvěřitelných 1000 GB (=1 TB !!!) diskového prostoru pro každý (!) oddíl. Další zajímavá vlastnost týkající se práce se soubory a daty měla být komprimace a dekomprimace při čtení a zápisu. U p.OS měly být tyto funkce dokonce integrovány do systému! Ĺ˝ádný moderní operační systém se dnes již neobejde bez podpory jazyka JAVA a tak měla RISCová verze umět s tímto poměrně zajímavým jazykem spolupracovat a spouštět jeho aplikace. Pro vývojáře byl nabízen balík Ep.OS, což bylo  vývojové prostředí včetně všech zdrojáků p.OS opatřené bohatou dokumentací. 

pOS pro Amigu

Samotný p.OS měl na Amiga poměry neuvěřitelných cca.700 KB (vývojářská verze měla díky integrovanému debuggerskému kódu něco přes 1MB). Možná si řeknete, co je to například proti 2 MB otesánkovi XI1R6, ale vzhledem k tomu, že se mělo jednat o "čistě" napsaný a podle oficiálních zpráv proDADu též rychlý (!?!) operační systém, byla už samotná délka přinejmenším podezřelá.

Jelikož se v případě p.OS jednalo o čistě (dá-li se to tak vůbec nazvat) napsaný operační systém s možností rychlého a relativně bezproblémového přenosu na jiné procesory, byl celý systém kompletně napsán v ANSI C a C++ a podle toho taky vypadala rychlost celého systému. Byla totiž hrozná. Provozování 680x0 verze systému p.OS jste potřebovali minimálně procesor 68040, jinak se z p.OS stal šnek s rychlostí nebezpečně se blížící nule. Firma proDAD uváděla jako minimální nároky procesor 68020, FPU a 4MB RAM, pro vývojářskou verzi byl doporučen právě procesor 68040 a 16MB RAM. I když p.OS vyžadoval matematický koprocesor, nebyl zjevně pro běh samotného operačního systému prakticky vůbec používán.

Cena systému p.OS byla nastavena na 99,- DM a přesto, že jej řada německých firem měla začátkem roku 1997 již ve své nabídce, počátkem května 1997, se komerční verze ještě neprodávala.

Instalace a zkušenosti s provozem p.OS

Instalace 680x0 verze systému p.OS byla velmi jednoduchá, stačilo rozbalit archiv na jakýkoliv harddisk a naassignovat zařízení "p.OS:". Struktura p.OS byla velmi podobná klasickému AmigaOS. V adresáři "p.OS" jste tak mohli najít obvyklé adresáře "Fonts", "Devs", "Libs", "Locale", "Prefs", "C" a "S", nechyběl ani nezbytný globální "EnvArc" a lokální "Env". Protože p.OS vyvíjela firma proDAD, nebylo samozřejmě zapomenuto ani na podporu formátu SSA (Super Smooth Animation), pro kterou byl vyhrazen další adresář "SSA", stejně jako v AmigaOS. Poslední součástí p.OS byl adresář "Ex" s hlavními i doplňkovými executable soubory zajišťujícími modularitu celého systému. Zbytek archivu tvořily výhradně věci pro vývojáře, hlavně zdrojové kódy, moduly připravené ke kompilaci a pochopitelně také poměrně bohatá dokumentace. Málem bych zapomněl na lokalizaci a nápovědu, kterou tvořily standardní amigovské lokalizační katalogy a Guide či ASCII soubory.