Vše o lokalizaci

Když se v listopadu roku 1992 objevila nová verze operačního systému Workbench 2.1, přinesla sebou na svou dobu doposud nevídanou možnost lokalizace programů pomocí knihovny locale.library. Původní nápad byl vcelku geniální. Programátoři mohli i nadále tvořit své programy jako byli zvyklí doposud, ovšem veškeré texty mohli umístit do externích souborů, tzv. katalogů. Tyto katalogy jsou zcela nezávislé na samotném programu. Pro vytvoření dalšího překladu tak stačí pouze vytvořit nový lokalizační katalog (bez nutnosti jakéhokoli zásahu do samotného programu).

V době největšího rozkvětu existovalo pro Amigu téměř třicet různých českých a slovenských kódování. Mezi nejznámější patřily hlavně CS/Moje3, KOI8, Ami, Viza, WPTF, PBX ,  CZ nebo E2... Několik norem značně znesnadňovalo samotnou tvorbu lokalizačních katalogů.

Postupem času se více prosadila hlavně dvě kódování - KOI8 a E2. Mnohem rozšířenější byla norma KOI8, kterou původně při svých překladech používali také členové české sekce organizace ATO. Během překladů náročnějších projektů, zejména síťových a s textem pracujících programů, které by měly uživatelům umožnit snadnou komunikaci se zahraničím či bezproblémové formátování textu, se však překladatelé ATO stále častěji setkávali s omezeními normy KOI8. Význam této normy dále poklesl s nástupem nových konvertovacích programű, které umožnily snadný převod textů či katalogů mezi jednotlivými normami češtiny, zejména mezi KOI8 a stále oblíbenější, technicky mnohem propracovanější normou E2. I proto se ATO-CZ po důkladné diskuzi rozhodlo plně přejít na kódování ATO-E2. Tato norma zanikla až s příchodem systému AmigaOS 4.x, kdy došlo ke změně standardu na ISO-8859-2.