Amiga a PCMCIA modem

Napsal Prober on .

Možná vás někdy napadlo, jestli jde ještě dnes připojit svou Amigu k internetu pomocí klasického modemu. Dnes už sice nejde o nejrozšířenější možnost, ale jelikož jsme fanoušci staré technologie, můžeme někdy zatoužit připomenout si staré, dobré časy. Odpověď je ano, možné to je. Vše je mnohem jednodušší něž by se mohlo zdát. V tomto článku se pokusíme přiblížit celý postup instalace hardwaru a potřebných programů.

3com_modem

Možná vás někdy napadlo, jestli jde ještě dnes připojit svou Amigu k internetu pomocí klasického modemu. Dnes už sice nejde o nejrozšířenější možnost, ale jelikož jsme fanoušci staré technologie, můžeme někdy zatoužit připomenout si staré, dobré časy. Odpověď je ano, možné to je. Vše je mnohem jednodušší něž by se mohlo zdát. V tomto článku se pokusíme přiblížit celý postup instalace hardwaru a potřebných programů.

Hardware

Ze všeho nejdříve budeme potřebovat odpovídající hardware, který nám umožní připojit naší Amigu k síti nebo internetu. Zde nám volbu značně usnadnila firma Commodore, když se rozhodla vybavit Amigu 600 a Amigu 1200 standardní PCMCIA sběrnicí.

PCMCIA (Peripheral Component MicroChannel Interconnect Architecture, později Personal Computer Memory Cards International Association) je rozšiřující slot, který byl vytvořen již v roce 1989. PCMCIA karty mají všechny stejnou velikost 85,6 x 54 mm (šířka x délka) a liší se pouze svou tloušťkou, podle které je lze řadit do tří kategorií:

  • Type I
    jeho tloušťka je 3.3 mm. Jedná se o 16-bitové karty vhodnější především pro starší počítače. Dnes se již na trhu nevyskytují.
  • Type II (CardBus)
    jeho tloušťka je 5 mm. Používají jej např. síťové karty, řadiče USB a Firewire, čtečky paměťových karet apod. Pro Amigu jsou použitelné pouze 16-bitové varianty těchto karet.
  • Type III (CardBus)
    jeho tloušťka je 10.5 mm. Byl určen především pro malé pevné disky v kompaktním pouzdře, případně pro karty obsahující větší množství elektroniky.

Typ II a III se dále vyskytuje v 16bitové nebo 32bitové verzi. 32bitová je často označována jako CardBus a pro Amigu je zcela nepoužitelná. Rozeznáme je podle kontaktního (většinou zlatého) plechu nad konektorem, který má pouze 32bitová verze. CardBus podporuje navíc busmastering, umožňující kartě přistupovat přímo do paměti. PCMCIA karty se vyznačují podporou Plug'n'Play (PnP) a hot swap. Mohou být měněny za chodu a samy si nastavují parametry jako přerušení, adresu apod.

To by na zasvěcení do problematiky mohlo stačit a nyní se dostáváme k tomu, co máme dnes pro svou Amigu reálně k dispozici. Speciálně pro tento článek jsem si postupně obstaral klasickou ethernet kartu, wi-fi kartu a klasický modem. Nezní to špatně, ne?

PCMCIA modem 3COM

V dávných časech byl modem jediným způsobem jak se přijatelně připojit k internetu. Naštěstí je tato doba už nenávratně pryč. My jsme však nostalgici každým coulem, takže proč nezkusit připojení klasickým vytáčeným připojením. Na rozdíl od předchozích dvou případů, zde již nemáme tolik volnosti ve výběru karty. K dispozici je pouze jeden ovladač, který podporuje jen následující karty:

  • Megahertz CC1144-49
  • Intelligent 56k Fax Modem
  • Motorola CELLect 14.4 PCMCIA Modem
  • PSION DACOM 56K+FAX Gold Card
  • Dynalink 1456CS.

Jak však sami vidíte, má karta na seznamu kompatibilních karet sice uvedená není ale i přesto funguje zcela bez problémů. Možná je to o štěstí.

3com_modem

Mě se podařilo koupit na Aukru starší modem 3COM (3CXM756) za krásných 21,- Kč včetně poštovného.

Pokud vše funguje jak má, uvidíte následující okno:

modem_info

To by bylo k výběru samotné karty snad vše, nyní se podíváme na softwarovou stránku věci...


Software a ovladače

Nyní se dostáváme k obtížnější etapě, kterou je volba, instalace a nastavení software. K zprovoznění této karty budeme potřebovat hlavně nějaký program pro podporu TCP/IP protokolu. Zde máme k dispozici několik možností - Miami, MiamiDX, Genesis nebo AmiTCP.

AmiTCP

AmiTCP/IP byl komerčním balíkem finské firmy NSDi (Network Solutions Development Inc), jenž byl ve své době prvním, široce rozšířeným TCP/IP stackem pro Amigu. Dokázal využívat standardu síťových zařízení Sana II a poskytoval aplikační úroveň pro internetový protokol formou sdílené knihovny.

amitcp

Kromě demoverze byla k dispozici také komerční verze, která obsahovala logovací systém včetně možnosti filtrací, vyrovnávací paměť pro DNS servery, podporu Sana-II 2.0, plnou podporu BOOTP, přístupovou úroveň pro serverové programy, optimalizovanou verzi pro procesory 68020, automatickou konfigurační utilitu pro BOOTP, tištěný a online manuál.


Archivy ke stažení:

Miami

Miami je integrovaný TCP/IP stack pro AmigaOS, jenž umožňuje snadný přístup na internet nebo místní síť pomocí modemu nebo síťové karty. Jeho autorem je Holger Kruse, který uvolnil poslední verzi 3.2.b2 v dubnu 2000.

miami

Holger Kruse využil při jeho tvorbě oficiální TCP/IP zdrojové kódy z unixového systému NetBSD, včetně některých ostatních rozšířeních (např. FreeBSD T/TCP a Path MTU discovery). Pokud nevíte o co jde, pak se jedná o "opravdový" a kompletní TCP/IP stack, nejen o jeho emulaci, která by podporovala jen část TCP/IP standardu.

API balíku Miami je zpětně kompatibilní s API stacku AmiTCP 4.x (knihovna bsdsocket.library), což znamená, že většina programů napsaných a zkompilovaných pro AmiTCP 4.x bude fungovat také s Miami bez dalších modifikací nebo nutnosti rekompilace.

Navíc, Miami obsahuje integrovaný dialer, implementaci protokolů (C)SLIP a PPP, rozhraní pro SANA-II ovladače, přehledné GUI pro konfiguraci a ovládání stacku, klienta pro SOCKS proxy servery atd...

Opravdu největší zbraní Miami je jeho jednoduchá konfigurace. Bud jej můžete konfigurovat podobně jako každé jiné TCP/IP, nebo si nechat vše nakonfigurovat automaticky. Filozofií Miami je, aby uživatel musel zadat co nejméně údajů a tedy aby program jich byl schopen zjistit sám co nejvíce. To zahrnuje nejen číselnou adresu počítače, ale i DNS, bránu a jméno počítače, na kterém Miami běží.

Pro svůj provoz plně vystačí již s Amigou se systémem 2.04 (a vyšším) a MUI 3.8.

Miami je shareware. Ve své době si jej bylo možné zaregistrovat za 35 dolarů. Neregistrovaná verze je omezena vždy na jednu hodinu „online“, po které se automaticky rozpojí spojení.


Archivy ke stažení:

MiamiDX

Rozšířená verze TCP/IP stacku Miami. Na rozdíl od svého menšího bratříčka umožňuje navíc routování datového provozu mezi různými sítěmi, sdílet jeden modem mezi více počítači, používat Amigu jako firewall a mnoho dalšího.

miamidx

API použité v MiamiDx je plně zpětně kompatibilní s Miami, takže veškeré programy napsané pro Miami fungují také s MiamiDx. Pro svůj provoz plně vystačí již s Amigou se systémem 2.04 (a vyšším), procesorem 68020 a MUI 3.8.


Archivy ke stažení:

Genesis

Genesis je zatím nejmodernější TCP/IP stackem pro klasické Amigy. Kombinuje jednoduché použití s pokročilými funkcemi. Právě proto byl přímo integrován do systému AmigaOS 3.9.

V mnoha směrech je lepší než MiamiDX, ovšem dnes je jej nemožné instalovat samostatně bez AmigaOS 3.9. To je výhodou pokud se tento systém rozhodnete nainstalovat, ale pokud si chcete vyladit vlastní systém Workbench 3.1, tak vám tato volba odpadá.

Ke své práci vyžaduje procesor 68000, systém Workbench 2.04+, minimálně 4MB RAM a pevný disk.

genesis

Svého času jej za 98 německých marek prodávala firma Haage&Partner, která jej následně integrovala do systému AmigaOS 3.9.


Archivy ke stažení:

Jak sami vidíte, máme na výběr z celkem velkého množství řešení. Nicméně, nyní se musíme rozhodnout. AmiTCP je již zastaralý a má celkem složitou konfiguraci, Genesis je pouze součástí systému AmigaOS 3.9. Zůstává nám tak pouze Miami a MiamiDX. Ovšem, jakou verzi zvolit.

Rozhodnutí není jednoduché, protože záleží na tom, co budeme potřebovat. Pokud to bude pouze připojení k síti, tak nám plně vystačí Miami. Pokud však budeme chtít něco víc, tak rozhodně MiamiDX. To "něco víc" jsou například dvě různá rozhraní, což nám umožní současné připojení k internetu modemem a k síti pomocí síťové karty. Starší verze Miami toto neumožňují. Já si zvolil právě MiamiDX, takže následující konfigurace budou prováděny právě v něm.

Ovladače

Když už jsme si zvolili TCP/IP stack, budeme potřebovat pro svou kartu také odpovídající ovladače. U PCMCIA modemů není situace vůbec růžová a budete muset mít velké štěstí, aby se vám podařilo najít funkční kartu. Jako ve všech případech se musí jednat pouze o 16-bitovou kartu a modem musí být hardwarový, nikoli tzv. WinModem (softwarový). Jediným ovladačem pro Amigu 600 a Amigu 1200 je pcmser.device.

Fungovat by teoreticky měla většina karet, které splňují výše uvedené požadavky, ale nelze to zaručit. Prozatím odzkoušené a funkční jsou pouze následující karty:

  • Megahertz 14400bps Faxmodem, Model #CC1144-49
  • Intelligent 56k Fax Modem
  • Motorola CELLect 14.4 PCMCIA Modem
  • PSION DACOM 56K+FAX Gold Card
  • Dynalink 1456CS

Instalace tohoto ovladače spočívá pouze v překopírování souboru pcmser.device do složky DEVS:. Nyní, když už máme vše připraveno, můžeme přejít k vlastní konfiguraci MiamiDX...


Konfigurace MiamiDX

Spustíme MiamiDX... Přejdeme na záložku Hardware a klikneme na New (obr.1). Objeví se další okno (obr.2), v kterém si vybereme možnost Serial. Objeví se další okno (obr. 3), v kterém napíšeme název definovaného rozhraní a navolíme odpovídající ovladač. Jako ovladač zadáme název dříve zkopírovaného souboru DEVS:Networks/pcmser.device (Unit 0). Jako název lze zadat libovolnou zkratku (např. Modem_3COM). Zbytek necháme beze změn a klikneme na OK.

001 002 003
obr.1 obr.2 obr.3

Nyní přejdeme na záložku Interfaces (obr.4) a vytvoříme nový zápis (New). V následujícím okně (obr.5) vybereme PPP dial-out (vytáčené spojení) a Internet.

004 005 006 007
obr.4 obr.5 obr.6 obr.7

Po potvrzení se objeví další okno (obr.6), z kterého vybereme používaný hardware (takže Modem_3COM, nebo to co jsme zadali v předchozím kroku). Po kliknutí na OK se objeví ještě jedno podobné okno (obr.7), v kterém si vybereme tzv. Dialer. Ten se vytvořil automaticky při vytvoření nového hardware. K němu se vrátíme ještě později. Následuje další okno, které už z předchozích nastavení už nevypadá tak zmateně (obr.8).

008
obr.8

Zde nastavíme u všech položek Dynamic, protože u vytáčeného spojení nemůžeme znát přidělené adresy a využije se tak služeb DHCP serveru poskytovatele. V tomto okně nás ještě budou zajímat položky GUI default (tlačítka Online a Offline v hlavním okně budou odpovídat za modemové připojení) a Events, v kterém si můžeme nastavit aby se okno MiamiDX po spojení automaticky ikonifikovalo.

Nyní přejdeme na záložku Dialer (obr.9), kde vidíme automaticky vytvořený profil pro vytáčené spojení. Označíme jej a klikneme na tlačítko Edit.

009
obr.9

Před námi se objeví okno (obr.10), v kterém se nastavují parametry vytáčeného spojení pro daný modem. Nás bude zajímat především položka Phone numbers, kde definujeme odpovídající telefonní číslo daného ISP. Vyplnit musíte také políčka Login ID a Password, které získáte od svého poskytovatele. U mnou zvolené firmy Tiscali je to TISCALI / TISCALI.

010
obr.10


Testování

Po kliknutí na tlačítko Online bychom se měli připojit k internetu. Jestli se tak skutečně stalo se dozvíme vysláním pingu (MiamiPing www.probers.cz). Měli bychom dostat odpověď v podobě řady statistik a času odezvy. To můžeme přerušit klávesovou kombinací CTRL+C. Pokud nakonec uvidíme, že se pakety vysílané pingem vracejí, je vše v pořádku.