PIOS/Metabox

Z popela firmy Amiga Technologies vznikla firma PIOS Computers. Jejím cílem bylo přenést systém AmigaOS a zajistit snadný přechod na PowerPC hardware. Tohoto cíle nakonec nedosáhli, ale jejich vliv lze stále vysledovat v počítači AmigaOne.

V polovině 90. let získal PowerPC procesor významnou podporu. Firma Apple uvedla v roce 1994 svůj první počítač PowerMac, IBM jej používala jako vestavný procesor a diskutovalo se o společném PPC hardwaru. Představa, že by se PowerPC mohlo stát vážnou alternativou k platformě x86, byla zcela reálná.

V následujících dvou letech se toto přesvědčení ještě posílilo a objevilo se několik zajímavých oznámení. Byla vytvořena platforma Common Hardware Reference Platform a firma Apple umožnila třetím stranám licencovat MacOS, značný prostor získal LinuxPPC a firma ProDAD oznámila vývoj operačního systému kompatibilního s Amigou. Budoucnost se zdála být jasná!

Na tomto trhu se objevil start-up s názvem PIOS. Firma, která byla složená z bývalých Amiga zaměstnanců -  Johna Smithe, Dr. Petera Kittela, Davea Haynieho, Andyho Finkela a několika dalších, měla v úmyslu prosadit se na tehdy expandující PowerPC trhu. S využitím stávajících a nových standardů chtěla firma PIOS vytvořit alternativu k Intel trhu a vytvořit zcela konkurenceschopný PPC stroj. Bylo cítit sbližování, které by umožnilo majitelům počítačů Amiga, Macintosh a Atari spojit své síly a podporovat jednu centralizovanou platformu.

Nahoře je základní deska Rev 1. Obsahovala tři ISA sloty, které byly později odstraněny a nahrazeny třemi PCI sloty. Ty byly u "finální" verze desky rozšířeny až na šest. Další slot nad ní je Audio Slot, který byl místo toho změněn na rozšiřující port digitálního zvuku. V obou případech šlo o to rozšířit integrovaný zvuk o levný vícekanálový přídavný modul. Posledním slotem byl přirozeně slot pro procesor.

Druhou kartou je procesorový modul Rev. 2. Modul Rev 1 podporoval starší čip Motorola MPC105 "North Bridge". Tento modul podporoval tehdy novější čip MPC106. Ve skutečnosti je zde na desce skutečný procesor PowerPC 603, patice PGA je v podstatě rozšiřující paticí, pro standardní modul PowerPC "Interposer". Na tuto kartu by se vešly tři 64-bitové moduly DIMM pro hlavní paměť.

Výsledkem byl PIOS ONE - modulární přístup k výpočetní technice, který podporoval levná rozšiřující řešení (PCI, ISA, USB atd.) a přinesl řešení s více operačními systémy - uživatelé Macu si mohli koupit počítač PIOS One a MacOS, uživatelé Amigy si mohli koupit pOS atd. Operační systém by se lišil, ale základní hardware by zůstal stejný.

Více trhů mělo zvýšit konkurenci a snížit náklady spotřebitelů.

Mac a Amiga: Jednotně proti hrozbě Intelu!

Původním plánem bylo uvést na trh několik variant pro počítače Macintosh a Amiga. Ve snaze najít 100% kompatibilní operační systém s Amigou, firma PIOS odložila uvedení TransAMu (určeného pro Amigy trh) a uvedla nejdříve několik klonů Macintoshe. Například low-endový Maxxtrem a high-endový Keenya. Naplánováno bylo také jednání s firmou Viscorp ohledně přenosu operačního systému na PowerPC platformu.

V polovině roku 1997 podepsalo mezi sebou několik výrobců smlouvu o licenci na Macintosh. Vedení firmy Apple si však podpis této licenční smlouvy rozmýšlelo. V rozporu s předchozí dohodou požadovalo po držitelích licencí, aby platili vyšší licenční poplatky, nebo za určitých okolností odmítli uzavřít nové smlouvy pro MacOS 8. Následovalo zrušení programu klonování kvůli konkurenci třetích stran, která ovlivňovala prodeje společnosti Apple. Stroje PIOS One již neměly na trhu konkurenci.

PIOS One se tak ocitl na mrtvém bodě. Bez operačního systému se Apple nebo Amiga mohli spolehnout pouze na Be nebo Linux. Firma Be však také trpěla na trhu PowerMAC a chystala se přejít na platformu x86. Zdálo se, že "tvůrčí koncepce" skončila..

Metabox

Ve snaze distancovat se od chyb z minulosti se PIOS v srpnu 1999 znovu představil pod novám názvem Met@box. Následovala nová dlouhodobá strategie s firmou QNX zaměřená na vývoj set-top boxů, systémů pro datové vysílání a pracovních stanic.

Firma však vydržela jen další dva roky a v neděli 1. září 2002 ve 12:15 nařídil soudce Dr. Dieter Klass zahájení insolvenčního řízení.