Vše co jste chtěli vědět o AmigaOS 4.1, ale báli jste se zeptat

Občas dostanu dotaz od lidí co před lety vlastnili Amigy, co je to vůbec ta AmigaOS 4.1 a jak to vůbec s Amigou vypadá dnes. A ono vysvětlit někomu kdo se v tom nepohybuje už několik let co všechno se událo, není zrovna nejlehčí. Proto se tady pokusím shrnout všechno to podstatné co nejsrozumitelněji a odpovědět na nejčastější otázky, které dostávám. Je to psáno co nejsrozumitelněji a zkušenější amigisti tohle raději nebudou číst 😉 Takže začněme…

Od Workbenche 3.1 až po AmigaOS 4.1 Final Edition

Hlavní a největší změnou je bezesporu kompletní přechod na PPC platformu, o které se začalo mluvit už v roce 2001 – tedy sedm let po bankrotu mateřského Commodore. Workbench 3.1 byl vydán už v roce 1994 a AmigaOS 4.0 se oficiálního uvedení dočkal až v roce 2006 – takže oba systémy dělí úctyhodných 12 let. Odstup od verze AmigaOS 4.1 Final Edition je dokonce krásných 20 let.

Samozřejmě mezitím se objevil ještě AmigaOS 3.5 (1999) a AmigaOS 3.9 (2000), ale jejich vývoj měla na starost německá firma Haage & Partner, která nakonec neuvolnila zdrojové kódy pro vývoj další verze systému a muselo se začínat od verze 3.1.

To sebou samozřejmě nese hlavně nároky na odpovídající hardware. Zatímco Workbench 3.1 si vystačil s holou Amigou 1200 s 2MB RAM, AmigaOS 4.1 už vyžaduje v Amize velice drahou a špatně sehnatelnou PPC turbokartu, grafickou kartu a dostatek paměti (128MB/256MB).

Proto se na scéně objevily tzv. nextgen Amigy (Amigy příští generace), které se pro běh AmigaOS 4.1 hodí už podstatně více. U klasické Amigy s PPC turbokartou totiž velice brzy narazíte na maximální hranici velikosti operační paměti a pomalost samotného PPC procesoru.

Na čem ho nejlépe spustit

Přehled jednotlivých počítačů, na kterých jde dnes spustit AmigaOS 4.1 jsem kdysi sepsal zde. Nicméně jako nejlepší varianta v poměru cena/výkon vychází dnes jednoznačně počítač Pegasos II, na kterém je možné kromě AmigaOS spustit i MorphOS (systém vycházející taky z OS3.1). Počítač se už sice nevyrábí, ale v inzerátech jej lze sehnat přibližně za 10.0000,- až 12.000,- Kč.

Samozřejmě není možné vynechat celkem novou možnost jeho spuštění a vyzkoušení pod emulátorem WinUAE (články o jeho zprovoznění se válejí tady někde kolem). Tady je však třeba mít na paměti, že se jedná jen o emulaci klasické Amigy vybavené PPC turbokartou a grafickou kartou Picasso IV. A tady je nutno zmínit pouze emulaci 128MB RAM (což je dnes už žalostně málo i na AmigaOS) a nemožnost zprovoznění overlay módu – je to prostě všechno pomalé a omezení jsou na všech krocích. Prostě jen na vyzkoušení.

Cena systému

Na rozdíl od předchozích verzí systému je nová verze systému placená. U většiny nových desek je již započítána v ceně, ale všichni ostatní si už musí připlatit. Naštěstí u poslední verze systému, která se objevila těsně před vánoci 2014 byla cena snížena z původních 125€ (3.378,- Kč) na přijatelných 29.95€ (809,- Kč). Samozřejmě, každá podporovaná platforma má vlastní verzi, kterou si je třeba při objednávání vybrat.

Relativně nová možnost je koupit si systém ve verzi pro klasickou Amigu i on-line u Cloanta. To pro případ, kdy si budete chtít vyzkoušet tento systém pod WinUAE.

aos41fecd_cenaA co Amiga a hry?

Nemá smysl si nic namlouvat, hry byly a stále jsou nejsilnějším lákadlem Amigy. A tady se dělí hry na dvě skupiny – nativní a původní, určené pro klasickou Amigu.

Nativní hry pro nextgen Amigu

Jedná se o ty hry, které lze spustit přímo z úrovně AmigaOS 4.1. Ale i když to zní celkem nadějně, většinou se jedná o porty her z roku 1999 – 2003 z jiných platforem. Takže pokud jste kdysi neuváženě opustili Amigu kvůli vydání Dooma, můžete se klidně vrátit – už ho máme taky 😉

os41_games

Některé z her pod AmigaOS 4.1 FE

Samozřejmě i dnes vznikají úplně nové hry, jako M.A.C.E, BOH, Ace of Hearts, Voxel Noid, Voxel Bird, Wings Battlefield nebo Battle Squadron. Je toho opravdu dost 😉

Původní hry pro klasickou Amigu

Ale co by to bylo za Amigu, kdyby na ní nefungovaly původní hry se všim všudy. Bohužel, přechod na PPC platformu nevyhnutelně znamenal odproštění se od zákaznických obvodů původní Amigy. Alice, Blitter, Buggie, CIA, Denise, Gary, Gayle, Lisa i Paula – všechno už odnesl čas. Původní hry však tyto zákaznické obvody hojně využívaly a pod novou verzí systému bylo nutno vyřešit jejich nepřítomnost. Ano, nastupuje emulace.

A to je hlavní důvod, proč má i dnes velká část komunity problém AmigaOS 4.1 přijmout. Samozřejmě, hraní her na původních Amigách se nemůže vyrovnat nic a slovo emulace je pro pravého Amigistu stejné jako mávat červeným hadrem býkovi přímo před nosem a dloubat se přitom v nose 😉

runinuae

ProjectX spuštěný v okně

Emulace v AmigaOS 4.1 je postavena na emulátoru UAE, známého i z jiných platforem. Tady je však dovedena k dokonalosti pomocí RunInUAE, pomocí kterého je integrace emulace do systému dovedena k dokonalosti.

Spouštět lze veškeré hry, bez ohledu jestli jsou uloženy v ADF souborech (image původních disket) nebo se jedná o jejich WHDLoad verze. Stačí dvojklik a systém už sám spustí emulaci i hru. Samozřejmostí jsou i takové maličkosti jako spuštění her v okně nebo na celé obrazovce a emulace zvuku disketové mechaniky včetně její původní rychlosti 😉

A pokud to spojíte s hraním na klasickém joysticku připojeném pomocí USB adaptéru, chybí k té dokonalosti už opravdu jen málo.

Amiga_Joystick_USB_Adapter

A co programy?

U programů jde už o úplně jinou kapitolu. Systémově napsané programy fungují bez problémů i pod novou verzí systému. Samozřejmě programy využívající ke své práci některé z původních zákaznických obvodů mají problémy, které jde někdy obejít a někdy bohužel ne. Celkem pěkně zpracované databáze funkčních a nefunkčních programů naleznete zde a zde.

Víceméně jsou k dispozici všechny hlavní programy, které běžný uživatel potřebuje každý den. Tedy kromě použitelného kancelářského balíku.

A co ty multimédia?

Přehrávat lze snad všechna videa, pokud tedy hned na začátku zapomenete na FullHD videa a x264 kodek (a jemu podobné). Tady už si celkem zastaralé a pomalé PPC procesory prostě neporadí. Ale všechno ostatní si přehrajete v pohodě – od MP3 až po DVD.

Závěr – červená nebo modrá?

Na závěr je nutné zmínit i rozdělení Amiga komunity na tzv. červené a modré tábory. V průběhu let se vedle AmigaOS 4.x začal zcela nezávisle vyvýjet i další operační systém, na kterém začali pracovat bývalí zaměstnanci firmy phase5 – MorphOS. A i když vycházel ze stejných kořenů (Workbench 3.1), oba systémy si žily vlastním životem. Uživatelé AmigaOS 4.1 jsou tak červení, uživatelé MorphOSu pak modří. A jak už to tak chodí, obě skupiny se nemají moc v lásce.

Hlavní výhodou MorphOSu je to, že potom co firma Genesi oficiálně ukončila podporu tohoto systému (protože v platnost vešla slavná ROHS směrnice a už nebylo možné vyrábět Pegasos II desky), se vývojový tým rozhodnul, že upraví systém i pro starší PPC počítače značky Apple, včetně Macbooků. A ty jsou cenově mnohem dostupnější (a často i výkonnější) než základní desky pro AmigaOS 4.1.

Ale ten starý, dobrý Workbench a prostědí najdete jen u AmigaOS 4.1.

Napsat komentář